Článek
Stárnoucí vdova slouží poslední léta před penzí v pečovatelském domě, kde je dennodenně v ostrém kontaktu s tělesným i duševním strádáním a nevyhnutelností smrti. K úkonům přistupuje pokorně a poctivě a nedokáže přitom přehlížet nedostatky dceřina života na hony vzdáleného opuštěným očekáváním. S nelibostí se snaží přetrpět její homosexuální orientaci, ztrátu střechy nad hlavou či nestabilitu příjmu v souvislosti s nevýhodnou pracovní smlouvou.
Matka, jež jako by bojovala s nemocí, přechází od popírací fáze, kdy dceři vytrvale domlouvá, aby si našla ženicha a založila rodinu, do stadia částečného smíření, stále však napěchovaného nevraživostí vůči potenciální snaše, kterou v duchu nenazve jinak než „tou holkou“.
Příběh, který Hjedžinová zaobaluje do vnitřních monologů matky přemítající o jednom zklamání za druhým, šířeji vypovídá o dnešních tekutých píscích, jichž je dcera prototypem. Nabízí se otázka, zda si nejistou situaci způsobila sama, nebo jestli ji k takovému životnímu stylu nutí společnost utápějící se v chaosu a bezbřehé svobodě.
Podobně vnímavým úvahám spisovatelka v novele neskýtá dostatečný prostor. Matka je vcelku jednotvárnou zástupkyní homofobie, u níž nepřekvapivě nedochází k přerodu. Věčných dotazů, proč se to muselo stát zrovna mně, je v textu přehršel. I postavu nezdárné následnice zplošťuje na nezbytné minimum umanuté rebelky a zanícené aktivistky, aniž by barvitěji prokreslila její skryté motivace a tužby, což je dáno použitou ich-formou z pohledu starší vypravěčky.
Kdo tvrdí, že svému dítěti přeje absolutní svobodu, do určité míry lže. Chtě nechtě si veškeří rodiče alespoň trochu do potomků projektují vize, jaký by podle nich měli vést život.
| Kim Hjedžinová: Vše o mé dceři |
|---|
| Argo, překlad Petra Ben-Ari, 160 stran, 248 Kč |
Hodnocení 60 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: