Článek
Jeho pesimistický, avšak nadčasový pohled na novodobý venkov je deliriem pro postavy i čtenáře.
Co je za hranicemi jejich moravské vsi, je pro hrdiny mlhavá představa, která je ani tolik nezajímá, protože na takové věci není při ustavičném zevlování čas.
Konstantou je tvrdá práce na poli a následně zasloužené pivo v hospodě, pro někoho i bez dřiny, které zpříjemní dostaveníčko s povolnou dívkou ztrácející svou čest ochotně a pravidelně za desetikorunu. Když není zbytí, vymýšlejí se infantilní kratochvíle.
Odchylku od standardu všedních dní nabízí občasný příjezd beckettovského vymodleného fantoma Egona, který protagonisty vytrhává ze šedi světaznalým filozofováním a cizokrajnými zážitky.
Palánovo bezbřehé vyprávění je dlouho takřka pábitelské, dokud v tomto neskutečném panoptiku a podivném koloritu nezačnou významněji prosakovat temnější tóny. Jedinou jistotou kromě toho, že čekání na Egona je tentokrát možná opravdu marné, není nic jiného než smrt.
Autorovi se daří vystihnout bezvýchodnost prostředí, v němž náctiletí chtě nechtě vyrůstají, zakrývanou těžko odvratitelným sentimentem.
Z textu čiší hrůza a zoufalství, ale jakýmsi zvráceným způsobem vyvolává lhostejný pocit, že takový je zkrátka život a nic víc už nebude.
Přestože blízcí postupně odcházejí na příslovečnou „milost boží“, procítěné rozjímání nad nespravedlivostí světa do tamní obhroublé podoby bytí prostě nepatří.
Jen závěrečná kovbojka, při níž se všechno doslova utápí v bídě, je možná až příliš nadnesená.
| Lukáš Palán: Surový tvar |
|---|
| Argo, 176 stran, 248 Kč |
Hodnocení 70 %