Článek
Sotva by však měl takový počin smysl, tím spíše, když vyšel šest let po předchozí desce Hlava v oblacích jako dárek fanouškům, kteří již po nových písničkách skromně volali. Slávek Janda, autor hudby, se tedy nadechl a složil muziku rytmickou, postavenou na groovech, jak to Abraxas vždy měl. Současně velmi taneční, obohacenou vlivy funky a latinskoamerické hudby, byť ten poslední žánr není dáván příliš na odiv a ostatní spíše obohacuje.

Obal nového alba
Texty pro všechny písně opatřil manažer skupiny Petr Soukup, a učinil tak s přehledem, byť v jeho větách neobjevíme žádný slovní obrat, který vstoupí do dějin. Jeho práce je prostě především funkční a celkově trochu zaostává za hudební položkou. Snad i proto, že většina rýmů je příliš průhledná, jasná a žádného velkého příběhu se v nich nedočkáme.
Abraxas se ve svém zvuku od vydání debutového alba Box v roce 1982 v zásadě příliš nezměnil. Byť je novinka – i s ohledem na příchod dvou mladších muzikantů, kteří tandem Slávek Janda a Miroslav Imrich posílili – poměrně energická, chybí jí více svěžesti i dravosti. Deska zní totiž trochu archaicky a v některých momentech opatrně.
Na jednu stranu je to dodržováním tvůrčích i interpretačních pravidel, které si tahle parta už dávno stanovila, na stranu druhou je to snad trochu obavou z toho, aby případný progres zůstal v intencích toho, co jsou fanoušci od formace ochotni přijmout a co od ní očekávají.
Přesto jde o lepší desku v diskografii Abraxasu.
Abraxas: Klid! |
---|
Supraphon, 41:53 |