Článek
V Karlíně věrně kopírují filmový příběh včetně populárních hlášek a vulgarismů, v první polovině až únavně nudným způsobem. Ve druhé se inscenace pozvedne scénami tančících krav i králíků, nicméně pokus o hoštickou Broadway moc nevychází.
Brzobohatého hudba je z rodu popového mainstreamu, z něhož vybočuje tu k folkloru, tu ke gospelu, valčíku či foxtrotu. Celek nedrží moc pohromadě a diváci vděčně přivítají občasnou citaci Vágnerovy chytlavé melodie z původního filmu.
Antonín Procházka jako zkušený karlínský režisér ví, jak vytvořit show. Na realistické venkovské scéně vesnice s kýčovitě malovanou krajinkou rutinně organizuje velké taneční scény s univerzální choreografií a zkušenými herci v hlavních rolích. Jenže to, co ve filmu fungovalo, totiž spojení hereckých hvězd s neherci, zůstává v divadle jen v rovině nápodoby.
Ivě Pazderkové budiž ke cti, že alespoň v první polovině nekopíruje v roli Škopkové Helenu Růžičkovou, dobře zpívá a snaží se hrát živou postavu. Ostatní zůstávají u jednostrunné charakteristiky, ať už je to westernový předseda JZD Václava Vydry, stepující farář Dennyho Ratajského nebo drbna Kelišová Jaroslavy Kretschmerové. Hodně se přehrává, hodně křičí, zvukově předimenzovaná hudba komplikuje srozumitelnost textu.
Na premiéře se ale tleskalo vestoje a je jisté, že pro určitou část publika bude připomínka Troškova filmu přitažlivá. Proč to celé ale podnikat, když je tu originál, není až tak jasné.
| Ondřej Brzobohatý, Zdeněk Troška a Petr Markov: Slunce, seno, jahody |
|---|
| Hudba, libreto a texty písní Ondřej Brzobohatý, režie Antonín Procházka, scéna Petr Hloušek, kostýmy Roman Šolc, hudební nastudování Kryštof Marek, choreografie Ivanka Hannichová. Premiéra 16. června v Hudebním divadle Karlín, Praha |
Hodnocení: 40 %