RECENZE: Pavel Callta dostižený štěstím

Jakkoli se mohlo během posledního roku zdát, že Calltovo rozhodnutí naplnit prestižní sál bylo odvážné, převzetí zmíněných ocenění dalo zpětně jeho rozhodnutí logiku. A publikum dorazilo. Mohly přijít tak dva a půl tisíce diváků, prostor byl důstojně zaplněný.

Callta pro ně nachystal vizuálně skromný koncert. Za jeho zády byly tři obrazovky, na nichž se objevovala podpůrná grafika, světla nebyla extra nápaditá a ve vzduchu se objevilo trochu konfet a dýmu.

Postavil ho však na písničkách, jež během dosavadní kariéry složil, dobrém zvuku a autentičnosti, do které spadalo i poněkud nervózní uvádění skladeb. Pozvaní hosté vše svou přítomností jen dozdobili. Marta Jandová, Xindl X, Leoš Mareš i zpěvák jednoho z revivalů skupiny Queen napochodovali, v jedné písni zazpívali či pohovořili a v klidu odešli. Jandová se stala kmotrou desky Součást, Mareš kmotrem knihy, kterou o sobě Callta napsal.

Je třeba uznat, že třicetiletý českolipský zpěvák, skladatel a textař má schopnost složit snadno uchopitelné písničky, lehké, upřímné a nepodbízivé. Ty pak se svou kapelou solidně interpretuje.

Problém je, že písně jsou si v zásadě dost podobné, k čemuž přispívá i to, že Callta není zpěvák, jenž by svůj výkon jistil výrazovou osobitostí, a není ani textař, který by přicházel s hlubokými myšlenkami či neobvyklými obraty. Jednoduchým skladbám nicméně nenáročné a přímočaré texty stačí. Při bezmála dvojhodinovém koncertu z nich ale občas vykouknou klišé jako důkaz, že jejich úlohou je písně jistit, ne povznášet.

Koncert byl plynulý, klidný, uspokojivý a doprovázený hlasivkami fanoušků, mezi kterými převažovaly dívky. Chybělo mu naopak vzrušení a nějaký dramatický moment, kterým nebylo ani to, když se zpěvák přesunul ke klavíru na malé pódium do středu sálu. Vlastně jím možná byl hned úvod, kdy se spustil na pódium zavěšený na laně hlavou dolů.

Calltovy písničky definují jednu z běžných podob českého popu. Baví a poodhalují osobnost autora a interpreta. A protože mají dost těch, kteří si je s chutí zpívali, bylo vlastně jeho největší životní vystoupení v pořádku.

Škoda jen, že více nekrotil radost z toho, že publikum dorazilo v míře hojné, a své promluvy mezi písněmi, evidentně nepřipravené, prokládal sdělováním, že je z toho všeho nadšený a šťastný. Znásobilo se to ve chvíli, kdy na pódiu přistálo pár kousků horní složky ženského spodního prádla, což bylo milé zpestření večera.

A ještě jedna zvláštní historka, která s děním na pódiu vůbec nesouvisela, ale ve Foru Karlín se stala. Asi po hodině koncertu přivlekli tři mladíci bezvládné tělo dívky z předních řad do středu sálu, velmi nepřátelsky je tam pohodili a zmizeli v davu. Dívce se samozřejmě hned dostalo péče zdravotníků, ale logické vysvětlení pro takový čin nepřichází ani hodiny poté.

Hodnocení: 65 %