Článek
Biblický příběh se odehrává před mohutnou stavbou pochmurného chrámu vyvolávajícího představu dávné Galileje. Pohybují se v ní ale postavy v současných kostýmech. Jejich jednání nepodléhá času.
Radokova režie nešokuje hromaděním vnějších atributů krutosti ani přidanými efekty, jen důsledně vychází z textu a hudby a modeluje konkrétní situace. Salome touží po Jochanaanovi, Herodes po Salome a Herodias po pomstě na prorokovi, který ji urazil. Všechny ovládá stravující vášeň i strach a někteří dosáhnou svého. Štěstí to ale nepřinese nikomu. A kolem jde normální život, číšníci servírují večeři ve zdvořile neměnném rituálu.
V tomto zdánlivě prostém obrazu není nic zbytečného, a právě proto je tak silný.
Radokův smysl pro jevištní dramatismus se dokonale pojí s Ivanovićovým hudebním řešením, které je úsporné i působivé zároveň a jež nachází odezvu ve výkonu orchestru i sólistů. Výsledek drží diváky po celých sto deset minut v bezdechém napětí.
Titulní roli vytváří slovenská sopranistka Linda Ballová. Její Salome je křehce dívčí ve zjevu a tvrdě neúprosná v jednání. Pěvecky náročnou roli má Ballová dokonale vystavěnou k závěrečné scéně nad Jochanaanovou hlavou, do níž promítne celé zoufalství Salome.
Německý barytonista Birger Radde má pro Jochanaana nádherně barevný hlas, mohutnou postavu i herecký výraz prorokovy posedlosti vírou. Jedinečným způsobem vtělil do hlasu i jednání Herodovu zvrhlost a strach tenorista Jaroslav Březina. Herodias Evy Urbanové přesně postihuje její odlidštěnost.
Uznání zaslouží ale všichni účinkující v tomto vyladěném obraze do krajnosti dovedeného zla. Brněnská opera inscenací Salome opět dokázala, že patří na špičku nejen domácí, ale i evropské operní tvorby.
| Richard Strauss: Salome |
|---|
| Hudební nastudování Marko Ivanović, režie David Radok, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Zuzana Ježková. Premiéra v Janáčkově divadle, Národní divadlo, Brno |
| Hodnocení 100 % |