Hlavní obsah

RECENZE: O nehrdinech, kolem kterých život jen prošel

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

4. 8. 2023, 12:11

Povídkovou knížku Schrödingerův hotel Stanislava Berana zaplňují převážně průměrní lidé, kteří žijí pod tíhou nějakého traumatu nebo běžných rodinných těžkostí. Jejich neschopnost situace řešit je společným rysem příběhů.

Článek

Beranovy postavy něco prožívají a komentují, ale vlastně nikdy nic zásadního neudělají. Nepostaví se osudu, spíše si nad ním povzdechnou. Příběhy tak nikam nesměřují.

Každá próza sice nemusí mít výraznou pointu, ale Beran zachází do opačného extrému. Jde totiž o momentky příliš krátké na to, aby si čtenář vytvořil hlubší vztah k postavě, která je stručně načrtnuta. Až na pár výjimek jde o dost ploché figury.

Více se nedozvíme ani o okolnostech, které obyčejně dodávají próze autenticitu, šťávu či dobový nádech. Mnohé z nich proto prošumí, aniž by si člověk zapamatoval alespoň jméno hlavní postavy či zápletku.

Slibně začíná povídka Pulci v lihu, která se odehrává na neurčitém místě v pohraničí krátce po válce. Nedostatek detailů i generický jazyk textu však pohřbívají atmosféru. Výraznější figuru nabídne povídka Kšeft odehrávající se v ústavu pro pacienty s demencí. Jeden ze starců mate personál mlčením, které může znamenat neřešitelné postižení. Existuje ale podezření, že nemusí být zcela dementní a jeho chování je dáno něčím jiným.

Povídka Náměstí práce se vypořádává se známým knižním útokem Jana Nováka na Milana Kunderu, kde ze slavného romanopisce svými spekulacemi stvořil zákeřnou bytost. S Beranovým zhodnocením nelze než souhlasit. Ve druhé části příběhu se ale zabývá zapomenutými básníky z dávné minulosti, přičemž není zřejmé, proč by se o ně měl zajímat čtenář.

Ke slušnějším textům patří třeba povídka Klokan, yperit, Slánský, underground a ženská otázka, v níž historik zpracovává komunistické zločiny. Marek žijící v již trochu uvadajícím, ale zatím fungujícím manželství zjišťuje, že v dnešní době je lži věnován stejný prostor jako faktům a nikdo proti ní nevystupuje. Povídku oživují rozhovory se starým chartistou. Ani v ní ale není jasné, kam autor směřuje a co je hlavním tématem příběhu.

Povídková sbírka je napsána jednoduchým, stručným, nemetaforickým stylem. Takový jazyk se sice rychle čte, ale je to také jazyk bez kouzla a tajemství.