RECENZE: Nové album Red Hot Chili Peppers vytaženo z manuálu dovedností

Frusciante byl ve skupině, vždy když se jí dobře vedlo. Natočil s ní solidní kolekci Mother’s Milk (1989), přelomové album Blood Sugar Sex Magic (1991), slušné By The Way (2002) i honosné dvojalbum Stadium Arcadium (2006). V kapele byl v letech 1988 až 1992, 1998 až 2009 a před třemi lety se vrátil, když nahradil Joshe Klinghoffera. Že jeho spojenectví s dalšími třemi členy funguje, dokladuje nová deska. Jejím producentem je slovutný Rick Rubin, chlapík, jehož profesní šikovnost už ocenili System Of A Down, Beastie Boys, Johnny Cash a další.

Red Hot Chili Peppers si svůj hudební rukopis vybudovali už na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jsou v něm rock, funk, rap i metal a v jejich podání to do sebe povětšinou náramně zapadalo. Na předešlých třech albech přibylo více pop rocku i alternativy, ale teď je to zase návrat domů.

Není to nic nového, ale o to jde. Nápady pro skladby jako by byly vytažené z manuálu o tom, co tahle kapela opravdu umí. Její přednosti jsou s láskou vyšlechtěné, vše pak strohou produkcí podtrhl zmíněný Rick Rubin.

Deska je to dlouhá a pestrá, plná písniček, které se posluchače zmocňují postupně, až jej přirozeně pohltí. Na cestě od první Black Summer k závěrečné Tangelo stojí složité funkující basové linky osobitého hráče jménem Flea, stabilně spolehlivé i nápadité výkony bubeníka Chada Smithe i mimoděk naléhavý, v základu však civilní projev zpěváka Anthonyho Kiedise. Jelikož nemá neukojitelnou potřebu tyčit se nad dalšími zvuky alba, slouží písním každým slovem, každým nádechem. Kromě toho už dlouho nerapoval s takovou chutí jako na této desce. Bylo by trestuhodné přehlédnout třeba to, jak konstruktivně přistupuje ke každému verši písně Here Ever After.

V základu je to přitom album rozmanité. Jsou na něm kapelní klasiky s rapovými slokami a vzletným refrénem (Here Ever After, One Way Traffic), které připomenou, proč je tahle parta tak milovaná. S Aquantic Mouth Dance jako by se vrátila k vizi druhé desky Freaky Styley (1985) protažené zvuky dechových nástrojů a převedla ji do svého současného hudebního jazyka. V These Are The Ways klame posluchače klidnými slokami, aby je zasáhla výrazným středem písně, v němž postavila na nohy hard rock se všemi jeho přednostmi i klišé.

White Braids & Pillow Chair evokuje ve svém závěru šedesátkový surf-rock, Tangelo je zase klidné rozloučení navazující na stěžejní balady ve zpěvníku kapely. Příjemné jsou psychedelické inspirace v The Great Apes a především v The Heavy Wing. Druhá jmenovaná patří k nejlepším písním na desce i kvůli vnitřnímu neklidu, který z ní pod slupkou hudebního nadhledu kvasí. A Frusciante v ní zpívá refrén.

Jako by písničky na novince vzešly z jamů a bez ambic vycházet posluchačům vstříc. Přitom má většina z nich dobré předpoklady k tomu, aby je do svých rotací nasadily hudbě otevřené rozhlasové stanice nebo se staly součástí playlistů kultivovaného rocku na internetových hudebních službách. Deska Unlimited Love je totiž silná jako celek. A Red Hot Chili Peppers je kapela, která takové kolekce umí nahrávat.

Hodnocení 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: