RECENZE: Miro Žbirka v euforii i s nadhledem

Jeho základem je anglicky zpívané první album. Texty, leckdy poněkud výbojné, pro ně napsal Brit Pete Brown a Žbirka se rozhodl poslušně prezentovat jeho výpověď. Nemá s ní problém, interpretuje ji uvěřitelně a je patrné, že s názory a příběhy Browna souzní.

Není již dlouhodobě pochyb o tom, že své největší hity Žbirka napsal a nazpíval v osmdesátých letech minulého století. Později k nim přidával další, ale ne už v takovém množství.

S novou deskou se to nezmění. Jsou na ní velmi dobré písně, melodicky ale ne tak výrazné, aby takříkajíc ohrozily zpěvákovu minulost.

Velice výraznou melodii například mají Girl In The Middle, All My Days a Let Me Down Real Slow. Těm i ostatním je shodně vlastní nadhled, se kterým do nich Žbirka zpracoval své inspirace v hudbě šedesátých a sedmdesátých let s přihlédnutím k tomu, co se na britských ostrovech děje aktuálně, tedy k silné retro vlně nových kapel.

Takto pojaté album bude mít nejspíš dlouhou životnost. Žbirkovy nové písničky, a to i ty se slovenskými texty, v nichž nepřebásňuje ty původní, nýbrž je v obsahu rozumně osamostatnil, mají vášeň, dramatičnost i lehkost. Je patrné, že album vznikalo v (možná trochu krocené) euforii a ve velmi profesionálním prostředí. I proto je dobré.