Článek
K anglickému pianistovi a později průkopníkovi hry na syntezátory Manfredu Mannovi má české publikum zvláštní vztah. Stal se jednou z mála beatových hvězd, které k nám pronikly zpoza železné opony v době vrcholné slávy, v roce 1965. Ale nejen proto se současná sestava Manfred Mann’s Earth Bandu dočkala mimořádně vstřícného přijetí, vždyť někdejší slávu asi pamatoval málokterý z návštěvníků brněnského koncertu. Přesvědčila samotná muzika.
Hned od úvodní Spirit In The Night, originální úpravě písně Bruce Springsteena, hrála kapela s vitalitou. Služebně nejmladší člen, pětapadesátiletý zpěvák Robert Hart s minulostí frontmana skupiny Bad Company, s lehkostí a přitom chirurgickou přesností zvládal i nejobtížnější pěvecké ekvilibristiky, dlouhé tóny a skoky ze základních hlasových poloh na falzet. Přitom si pohazoval stojanem mikrofonu jako párátkem.
Kytarista Mick Rogers, jeden ze zakládajících členů Earth Bandu fungujícího od roku 1971, oslňoval nejen všestrannou hráčskou technikou, ale také skvěle sólově zpíval. Právě on vyhecoval v evergreenu Do Wah Diddy Diddy publikum ke sborovým odpovědím.
Principál Manfred Mann, rtuťovitý energický třiasedmdesátník, nic neslevil z pověstných vycizelovaných sól elektrického piana či syntezátorové zvukomalby. Z úkrytu za menší hradbou klávesových nástrojů svižně vybíhal do popředí k sólovým duelům s Rogersem, a stával se tak vlastně třetím frontmanem kapely.
Earth Band se ve svých úpravách hitů Blinded By The Light, Davy’s On The Road Again či Quinn The Eskimo nespoutaně pohyboval mezi progresivním rockem, hard rockem, jazzovými postupy i popem. Vystoupení ovšem dokonale drželo pohromadě díky charakteristickému Mannovu soundu.
Právě za důrazný, ale zároveň přehledný zvuk s dobře čitelnými linkami jednotlivých nástrojů zaslouží chválu i nové prostory Sono Centra, vystavěné právě s požadavky na co nejlepší akustiku.
| Manfred Mann’s Earth Band |
|---|
| Sono Centrum, Brno, 11. května |