RECENZE: Kameňák 4 - ztráta zbytků soudnosti

Pod scénářem je podepsán Marcel Bystroň, který už má na kontě film Po hlavě… do prdele, a režie se ke své hanbě ujal Ján Novák, který si na ostudu zadělal už Klíčkem.

Nazvat Kameňák 4 filmem by bylo velmi přehnané a nepřesné. Sled obhroublých, trapných i nechutných výjevů totiž postrádá profesionalitu prakticky ve všech filmařských řemeslech. Především pak v textu, jenž nenabízí příběh, ale scénky, které by byly urážlivé vůči ženám, mužům, mladým lidem, seniorům, ba i nebožtíkům, profesím i menšinám národnostním, jakož i sexuálním – kdyby nebyly hlavně strašlivě pitomé a nejapné.

I ten, kdo není milovníkem Kameňáků, ale u těch předchozích se občas třeba zasmál některé anekdotě, teď může de facto už jen žasnout nad tím, jak hluboko může padnout vkus těch, kdo dnes v České republice vyrábějí a šíří šmejd a škvár. I těch anekdot je totiž poskrovnu, a když, jsou fousaté až běda.

Od úvodního titulku, který takřka doslovně opisuje z jiného filmu jiných tvůrců, se na diváky Kameňáku 4 valí jen situace vycházející ze základní danosti: všichni, kdo se předvádějí před kamerou Antonína Chundely, bez rozdílu pohlaví a věku, jsou odpudiví, vilní a slizcí debilové a sprosťáci. Situace, které snad ani nepotřebovaly režiséra, jehož podíl je ostatně nejasný.

Nevím, zda to všechno zúčastnění herci (od Václava Vydry v hlavní roli odešla „manželka“ Jana Paulová, na její místo nastoupila „toužící sousedka“ v podání Dany Morávkové, přibyl i Jiří Pomeje) nepoznali, nebo jim je každá kačka dobrá i za cenu ztráty soudnosti při úvahách o (ne)přijetí té které nabídky.

O hraní totiž nemůže být řeč, jde jen o pitvoření a deklamování vět.

A o účast na něčem, co by mělo být přinejmenším do 18 let nepřístupné ne snad z důvodu mravní úhony mládeže, ale z důvodu nabádání k úplné absenci vkusu.