Článek
Chrástek však řeší problematiku po svém, vkládá do děl vlastní vizuální postupy, snaží se balancovat mezi abstraktním náznakem a konkrétním naturalismem. Ví totiž, že nejlepší cestou k tomu, aby umělecké dílo zaujalo, je zašifrované tajemno. Pokud je vše na první pohled pozorovateli jasné, nemusí už nic dále hledat a nepotřebuje se nad ničím zamýšlet.
To ale u Chrástka nehrozí. Jeho fotografické obrazy plné agresivní červené barvy, vkládaných symbolů, nebeské modři a obyčejných věcí v překvapivých kontextech nám to prostě nedovolí. Každý z nich představuje jedno osobní zastavení, ale i konfrontaci s vlastní fantazií.
Je opravdu překvapující, jakou estetickou roli může hrát obyčejný předmět, když se zasadí vhodně do prostoru. Například obstarožní plechová vana, ve které se kdysi koupaly v kuchyni jednou týdně děti (soubor Objekty). V barokním šeru interiéru vypadá jako postmoderní skulptura. A jako jemný detail, který vždy celkový dojem podtrhne, dvě červené rybky prohánějící se uvnitř ve vodě.
Kromě vizuální nápaditosti Chrástek hodně sází i na výtvarně řemeslné zpracování svých nápadů. V některých případech se dostává až daleko za hranici fotografie hluboko na území klasických olejových obrazů. Dokonce si leckde nezadá ani s proslulými barokními mistry, takový má cit pro světlo a stín. Jinde naopak vzdává hold moderním malířům kubismu či abstrakce.
Pracuje s vyzývavými barvami i tvary tak, že na první pohled vlastně není jasné, o jaký druh umění se jedná.
Fotograf však tuto nejednoznačnost povýšil na svou výhodu. Fakt, že maže hranici mezi klasickým obrazem a uměleckou fotografií, cele využívá ku prospěchu věci. Ví, jak to udělat, aby nemlátil jen prázdnou slámu a nevytvářel umění pro umění.
František Chrástek: Objekty (fotografie 1986-2014) |
---|
Nikon Photo Gallery, Praha, do 3. srpna |