Hlavní obsah

RECENZE: František Chrástek překračuje hranice fotografie

Právo, Jan Šída

Na otázku, jestli se fotografie může přiblížit malovanému obrazu, odpovídá František Chrástek na výstavě v pražské Nikon Photo Gallery svými velkoformátovými pracemi. Ale zároveň klade i otázky nové. Především tu, jestli je takové sbližování žádoucí a funkční.

Foto: Jan Šída, Právo

Fotograf František Chrástek umí spojit zdánlivě nespojitelné (Zadrátované nebe, 1989).

Článek

Chrástek však řeší problematiku po svém, vkládá do děl vlastní vizuální postupy, snaží se balancovat mezi abstraktním náznakem a konkrétním naturalismem. Ví totiž, že nejlepší cestou k tomu, aby umělecké dílo zaujalo, je zašifrované tajemno. Pokud je vše na první pohled pozorovateli jasné, nemusí už nic dále hledat a nepotřebuje se nad ničím zamýšlet.

To ale u Chrástka nehrozí. Jeho fotografické obrazy plné agresivní červené barvy, vkládaných symbolů, nebeské modři a obyčejných věcí v překvapivých kontextech nám to prostě nedovolí. Každý z nich představuje jedno osobní zastavení, ale i konfrontaci s vlastní fantazií.

Foto: Právo - Jan Šída

Fotograf se nechává inspirovat i malíři moderní doby (Čtverec podle Maleviče, 1987).

Je opravdu překvapující, jakou estetickou roli může hrát obyčejný předmět, když se zasadí vhodně do prostoru. Například obstarožní plechová vana, ve které se kdysi koupaly v kuchyni jednou týdně děti (soubor Objekty). V barokním šeru interiéru vypadá jako postmoderní skulptura. A jako jemný detail, který vždy celkový dojem podtrhne, dvě červené rybky prohánějící se uvnitř ve vodě.

Kromě vizuální nápaditosti Chrástek hodně sází i na výtvarně řemeslné zpracování svých nápadů. V některých případech se dostává až daleko za hranici fotografie hluboko na území klasických olejových obrazů. Dokonce si leckde nezadá ani s proslulými barokními mistry, takový má cit pro světlo a stín. Jinde naopak vzdává hold moderním malířům kubismu či abstrakce.

Pracuje s vyzývavými barvami i tvary tak, že na první pohled vlastně není jasné, o jaký druh umění se jedná.

Fotograf však tuto nejednoznačnost povýšil na svou výhodu. Fakt, že maže hranici mezi klasickým obrazem a uměleckou fotografií, cele využívá ku prospěchu věci. Ví, jak to udělat, aby nemlátil jen prázdnou slámu a nevytvářel umění pro umění.

František Chrástek: Objekty (fotografie 1986-2014)
Nikon Photo Gallery, Praha, do 3. srpna

Celkové hodnocení: 85 %

Reklama

Výběr článků

Načítám