Článek
Hlavní postava slídila v mrazivě autentickém podání Jakea Gyllenhaala je odporná i zajímavá zároveň. Lou vypadá jako pracovitý a celkem pohledný mladík, ale je to blázen. Domnívá se například, že může získat přítelkyni vydíráním, a že když zaviní smrt více lidí při přestřelce, jde o profesní úspěch. Když vidí mrtvolu, má radost, že si ji může ze všech stran pěkně natočit. Když vidí zraněné, nevolá záchranku, raději všechno točí a hned se ptá televize, za kolik to od něj koupí. Jenže to vše nedělá pouze kvůli zbohatnutí, jeho to skutečně baví.
Slídil vydírá kolegyni na večeři.
Scénář Dana Gilroye pomalu a věrohodně vykresluje portrét nebezpečného úchyla, ze kterého se vám může dělat poněkud zle, ale nemůžete se od příběhu odtrhnout. Louova hvězda v bulvárním zpravodajství roste, protože nemá žádné zábrany. Postupně si může dovolit drahé auto i asistenta a diktuje si podmínky. Zkušení televizní editoři kroutí hlavami a snaží se vystřihnout nejkrvavější záběry, ale šílený Lou postupně v malé lokální televizi získává převahu.
Když se mrtvola špatně točí, tak si ji slídil odnese jinam...
Podléhá mu i starší redaktorka (Rene Russoová), jež se zpočátku snažila tvářit jako jeho šéfka a mentorka, ale manipulativní sociopat si z ní nic nedělá. Předstírá slušnost jen do chvíle, kdy už může říkat cokoliv a stává se z něj šéf malé firmy, uhlazená zrůda v obleku.
Gilroyův scénář nemůže ani nechce zkušeného diváka moc překvapit, o to zde nejde. Vyvíjí se logicky a graduje tak, jak má. Za pomoci akční a občas pseudodokumentární kamery natočil fungující thriller, a navíc filmovou úvahu o tom, kam ještě může televizní honba za krvavými nehodami a vraždami zajít. Brutalita záběrů stoupla na hodnoty, které by před 20 lety byly nepřijatelné. A Gilroy jde ještě dál – také vás navede k úvaze, jestli psychicky narušení nejsou spíše diváci. Velmi chytře udělaný a znepokojující film.