Článek
Na začátku psaní každého scénáře se musí tvůrci rozhodnout, jestli pracují na komedii, temné krimi či psychologickém dramatu. Gringo je příklad projektu, kdy to neudělali, a tak se jim film postupně rozpadl pod rukama. Nefunguje hned v několika ohledech.
Zaplnili ho různými zvraty, které sice mohly na papíře vypadat zábavně, ale ve filmu to nevyšlo. Postavička hodného, poctivého Nigerijce Harolda Soyinky, který naivně věřil v americký sen a slepě následoval bohaté cynické manažery (Joel Edgerton, Charlize Theronová) do Mexika, je slibná, moc humoru z ní ale nevykřesali, převládlo tragické pojetí a ve výsledku ho lze litovat nebo tajně doufat, že toho fňukala už někdo zastřelí.

Sexy korporátní coura, jedna z hlavních postav v matoucím příběhu...

Hodný trouba se nechá vylákat do Mexika (David Oyelowo).
O temnou krimi se určitě nejedná. Používají se tu nečekaně směšné motivy jako z Bláznivé střely (muže porazí v docela vysoké rychlosti auto, letí x metrů ze srázu do moře a pak klidně vyleze a běhá), samotná Charlize někdy přehrává, její postava se blíží psychopatce, jinde je ale normální. Každopádně zůstává neuchopitelnou figurou, která neumožňuje divákům navázat s ní vztah a prožívat další eskapády.
Vše mohl zachránit humor, kdyby tam ovšem byl. Chybí vtipné dialogy. Mafián debatující o albech Beatles působí příliš okopírovaně a chtěně. Scenáristé asi hodně toužili napsat nové Pulp Fiction, jenže jim z toho vyšel jen průměrný slepenec. Gringo se táhne jako páteční odpoledne v kanceláři, už tak zbytečná stopáž 110 minut dává subjektivně pocit spíš 130 minut a kromě absence rytmu, který by diváka přikoval k sedadlům, dochází k rozčarování z občas matoucích oslích můstků mezi scénami. Tu a tam se nám ještě k tomu vynořují vedlejší postavy, které nikdo nepotřeboval. Jak praví lidová moudrost: Mnoho zajíců, myslivcova smrt.