Článek
Jak vznikl nápad na propojení zpěváků a novocirkusových aktivit?
V novém cirkuse bývá živá hudba dost častou součástí představení. Mě osobně hudba moc baví a rád chodím na koncerty. Při nich mě napadalo, jak by se daly posunout mimohudební složky koncertní show k větší divadelnosti, která by měla třeba i nějaké téma. Spojení hudebních interpretů s novocirkusovou aktivitou mě vždycky lákalo.
Požaduje takové spojení od zpěváků zvláštní kvality?
Nejspíš ano. Třeba acapellový vokální sextet Skety je sám o sobě zajímavý a my se rozhodli přidat k němu EnDrua, s nímž jako soubor často spolupracujeme, coby beatboxera. Může z toho vzniknout zajímavá atmosféra. Každý večer by měl mít téma.
V případě Sket to budou vášně, které si každý z těch šesti zpěváků nese životem, ať už je to muzikál nebo klasický zpěv. Do toho půjdou animace na polopropustné plátno, které podpoří atmosféru po vizuální stránce. Počítáme i se zapojením diváků. Chtěli bychom je přimět k tomu, aby třeba vstali a začali si to s lidmi na scéně užívat jako na koncertě či diskotéce.
A jaké téma bude mít vystoupení Vojty Dyka?
Spojení Vojty s Jenem Hovorkou a EnDruem pro mě míří kamsi k science-fiction. Nazval jsem si je Hudební laboratoř. Prostě tu přistanou nějaké bytosti, které budou zkoumat zvuky, emoce a chování lidí na této planetě. Budeme pracovat s nahranými zvuky a akrobaty, kteří svým pohybem mohou rovněž vytvářet určitý zvuk.
A také s kostýmy, světlem a budováním komunikace s diváky na divadelní úrovni. Ideálně by diváci v závěru měli svým zpěvem odeslat tyto bytosti zpět do jejich světa. Má představa je performativní umění vybudované na propojení hudby, divadla a nového cirkusu.
Petr Horníček
A Dan Bárta?
V jeho případě jsou tématem Kmeny, jak národnostní, tak sociální. Mělo by to mít atmosféru, jako když lidé sedí v kruhu u ohně. Tak trochu betel, tak trochu jako když pouliční tanečníci začnou tančit kolem sudu s ohněm. S Klárou Vytiskovou máme téma Home, což je i název její poslední desky. Každý večer by měl mít úplně jinou atmosféru.
Do jaké míry necháváte aktérům prostor pro improvizaci?
Samozřejmě že pro ni prostor je. Třeba se Sketami a Klárou máme dost přesně stanovené pořadí písniček i naší účasti v nich, ale i tam je určitá míra improvizace ve smyslu interakce s diváky. U Vojty a Dana je větší míra improvizace už v samotné hudbě i naší reakci na ni.
Režie jednotlivých večerů je vaší záležitostí?
Ano, pokud se tomu dá vůbec říkat režie. Spíš je to určitá supervize dramaturgické linie.
Jaké máte zkušenosti s open air hraním?
Spíše minimální, venku jsme zatím hráli třikrát. Dvakrát v Prostějově na náměstí a jednou v Itálii. Jinak vždycky hrajeme v šapitó nebo v divadle. Na Vyšehradě je krytá scéna a diváci v případě deště dostanou pláštěnky. Prostor nám vyhovuje, řešili jsme jen výšku jeho zakrytí. I v divadle totiž bývá občas problém s tím, že artisté mizí divákům v provazišti. Ale na Vyšehrad se moc těšíme.
Nezdá se vám, že by bylo škoda zůstat jen u jediného večera?
Už jsme s jednotlivými interprety mluvili o tom, že bychom s nimi rádi spolupracovali dál, aby to nebyl jen ojedinělý výkřik. Podobné žánrové propojení bychom s Losers Cirque Company chtěli dělat častěji. Spolupráci plánujeme rozšířit i na výtvarnou sféru. A samozřejmě bychom na vyšehradskou Open Air rádi navázali i za rok a vytvořili tradici.
Co chystáte pro letošní ročník festivalu Letní Letná?
Připravujeme novou inscenaci s režisérem Danielem Špinarem a choreografem Radimem Vizvárym, který bude zároveň i představitelem hlavní role. Bude se jmenovat Hrdinové a půjde o spojení mima a tanečníka s akrobacií.
Hlavním tématem je boj o přežití, například po vážné nehodě, kdy se člověku promítají různé děje a asociace, v nichž my coby akrobaté budeme hrát různé role. Těším se, že to bude představovat zase trochu jinou práci než doposud. Premiéra by měla být v srpnu na Letní Letné.