Plastika roky živořila v trávě před hotelem v Hradci Králové, autor jí po 58 letech vrací původní krásu

„Pracoval jsem na ní v prosinci 1967. Vycházel jsem přitom ze své závěrečné práce na Akademii výtvarných umění, kterou jsem absolvoval roku 1966. Před hotel Alessandria byla instalována v lednu 1968,“ zavzpomínal umělec, který se před deseti lety vrátil z Prahy do rodného Hradce Králové.

Je členem Umělecké kolonie Bastion IV v Josefově v Jaroměři a spolku MozaikArt, kde se věnuje mozaikám, včetně jejich restaurování.

Abstraktní plastika Harmonie má podle jeho slov v sobě uklidňující kompozici a současně drama. „Jako celek má působit vyváženě, ale čím víc náš pohled míří ke středu, jemné reliéfy se zvětšují a prohlubují, až z toho vzniká kontrast, napětí,“ popisuje autor dílo z betonu zdobené keramickými střepy z izolátorů ze zkušebny v nedaleké bývalé továrně Tesla.

Když byl později do prostoru před hotelem Alessandria umístěn Květ Polabí, mnohem objemnější dílo Vladimíra Preclíka, na oboustranný reliéf Harmonie se takřka zapomnělo.

Plastika zarůstala trávou a mechem, a když už si jí někdo všiml, považoval ji spíš za nějakou podivnou zídku. Až si jí všiml místní kameník Jaroslav Třasák a inicioval její obnovu.

„Na začátku jsem vůbec netušil, o co se jedná. Ale zaujala mě. V literatuře jsem pak objevil, že autorem je Zdeněk Dudek. A další náhodou jsem zjistil, že pan Dudek stále umělecky působí. Zkontaktovali jsme se a práce na obnově už měla jasné obrysy,“ zavzpomínal Jaroslav Třasák.

Důležité bylo i to, že s restaurováním souhlasilo a podpořilo ho město Hradec Králové, které je vlastníkem plastiky.

„Bylo potřeba ji vyčistit, doplnit ulomené a chybějící části. Patina, která ji za ta léta pokryla, přidala na dramatičnosti, víc vynikly hloubky. Doplnil jsem také podstavec, takže plastika bude vyšší,“ upozornil Zdeněk Dudek.

Obnovy se chopil sám a lidé ho mohli pozorovat přímo při práci. Takřka denně přijížděl na kole a vždy v podvečer nebo naopak ráno, dokud nezačala teplota vzduchu stoupat do nepříjemných výšin, tu před zraky kolemjdoucích vracel dílu původní lesk.

„Celá ta kompozice má blízko k hudbě. Jsou tu kontrasty i vyvažování. I hudba má svou kompozici, je libozvučná, ale s dramatickými linkami. Když jsem to tu říkal nějakému mladému chlapci, ptal se, jestli to tedy bude hrát, když těmi otvory bude foukat vítr,“ prozradil s úsměvem jednu z interakcí s přihlížejícími.