Článek
Poněkud překvapivě začíná červencový Měsíc autorského čtení dvoudenním setkáním na konci června v ukrajinském Lvově. Proč?
Ukrajinský Lvov byl jednou z destinací Měsíce autorského čtení, jedenatřicet dní v kuse tam četli čeští, slovenští, polští autoři a spolu s nimi vždy spisovatelky a spisovatelé, kteří byli v daném roce čestnými hosty festivalu. Covid nás donutil přejít ze světa analogu do online světa, ale Putin nám plány vloni zkazil úplně. Chceme se zkrátka vrátit, pokračovat ve spolupráci s partnery, byť v symbolickém a krátkém formátu, jehož cílem nejsou jen autorská čtení, ale i hledání cest, jak ukrajinské literatuře pomoci.
Co byste řekl na argument, že na Ukrajinu je teď důležitější vozit granáty než básníky?
Možná ano, granáty ve Větrných mlýnech momentálně nemáme, ale chápu. Trošku si myslím, že podpora Ukrajiny by měla fungovat na různých úrovních a platformách. Třeba tady v Česku prezentujeme ukrajinské autory, v Brně pro ně máme i rezidenční byt. Nejde jen o profesní solidaritu, ale taky o to, že v českém kontextu chceme ukázat, že Ukrajinci nejsou jen výborní bojovníci a ještě lepší zedníci na našich chalupách, ale že jde o velkou evropskou kulturu. Obráceně se totéž budeme pokoušet deklarovat i ve Lvově, že nepřijíždíme jen s humanitární pomocí, která je pochopitelně nesmírně důležitá, ale že nás nepřestala zajímat ukrajinská literatura. Věřím, že to má smysl.
Co tedy vlastně ve Lvově připravujete a kdo se toho zúčastní?
Ve Lvově proběhnou tři autorské večery českých a slovenských spisovatelů, kteří společně s ukrajinskými autory budou číst a debatovat. Vedle této „klasiky“ se odehraje několik profesních setkání, jejichž cílem je rozvíjení možností podpory a spolupráce z naší strany. Jsem rád, že se cesty účastní i Ondřej Chrást, náměstek ministra kultury. To nejen reprezentuje Česko na jisté úrovni, ale je tam i naděje, že rozjednané bude pokračovat. Kdybych to rozhodoval já, tak bych navrhoval vytvoření jakéhosi česko-ukrajinského kulturního fondu, který by podporoval společné projekty. Důvodů pro jeho vznik je tu celá řada.
Mají vůbec lidé v zemi, která čelí vojenské agresi, náladu na literaturu?
Popravdě nevím, ale naši přátelé ve Lvově říkali, že těch kulturních akcí je v hlavním městě ukrajinské literatury, tedy ve Lvově, dramaticky málo. A každá akce se tam setkává s ohromným zájmem publika. Tak snad tomu tak bude, jsem zvědav.
Hostem letošního ročníku festivalu je Norsko. Norové do Lvova nejedou?
Uvažovali jsme o tom, ale nakonec jsme si řekli, že by nebylo úplně elegantní, abychom my z Česka a Slovenska zvali někoho do Lvova. Můžeme pozvat sebe, jde o výkop směrem k dalším projektům, například o vydávání knih, festivaly, stipendia.
Vaše tři nejzajímavější norské tipy z přehlídky?
Já žádné tipy nedávám, všichni autoři jsou úžasní a na všechny se vyplatí přijít, ale udělám výjimku a uvedu dvě jména.
Festival otevírá Lars Saabye Christensen, romanopisec, básník i dramatik, ale především nejznámější a nejoceňovanější hlas současné norské literatury. Na výsluní ho však katapultoval až román Beatles o dospívání čtveřice chlapců v Norsku v šedesátých letech, kdy právě do země dorazila první vlna beatlemánie. Byl přeložen do více než třiceti jazyků a jen v Norsku se prodalo přes dvě stě tisíc výtisků.
A naopak po jedenatřiceti dnech Měsíc autorského čtení ukončí Stein Torleif Bjella. Narodil se v horské vesnici Al ve východním Norsku, v kraji, kde se odehrává jeho autobiografická próza Rybářská chata. Kniha je psanou variantou nové norštiny, což je varianta jazyka rozšířená především v málo obydlených oblastech západní části země, a používá ji méně než dvacet procent všech obyvatel Norska.
Největší hvězda norské literatury Jo Nesbø nepřijede? Nezkoušeli jste ho?
Nezkoušeli. Nesbø je fajn pro knižní veletrh, když je potřeba marketingově podpořit prodeje knih. Literární festival neprodává knihy, soustředí se na autory a má objevovat. My si myslíme, že Nesbø už byl v Česku objeven, je čas poznat nová jména.