Hlavní obsah

Organizátor Martin Věchet: Tak velký festival takhle dělají jen blázni

20. 8. 2021, 12:42
Právo, Karel Škrabal

Podruhé se vrací jeden z nejstarších tuzemských festivalů do brněnských Pisárek, kde se rozezní tři pódia od tohoto pátku do neděle. Loni organizátoři trutnovského festivalu oživili v Brně tradiční akci pod názvem TrutnOff BrnoOn a opatřili ji podtitulem Době navzdory. „Letošní ročník chceme věnovat lidem, které zasáhlo na jižní Moravě ničivé tornádo,“ říká jeden z organizátorů, Martin Věchet, který v rozhovoru pro Právo přibližuje i to, jak změnila doba s covidovými opatřeními situaci pro promotéry festivalů.

Foto: Facebook/TrutnOff BrnoOn Open Air Festival

Martin Věchet uklízí spadlou větev v Brně-Pisárkách, kde o víkendu pořádá jeden z největších letošních tuzemských festivalů.

Článek

Jak se vám loni u řeky Svratky líbilo?

Loni to bylo silné, skvělé a spiklenecké. Připomínalo to počátky našeho setkávání v roce 1987 a 1990, kdy vládla vděčnost za to, co je. Stejně jako tehdy nikdo nevěděl, jestli nám to nezarazí. Nad tím vším se vznášel silný duch pospolitosti i určitého napětí. Vědomí něčeho výjimečného.

Vrátili jsme se po třech letech, nové místo a k tomu covid. Přijeli lidi z celé republiky i od nás z Trutnova. Přesun se vydařil.

V čem to bude letos jiné?

Bude velká svatba, která byla v Trutnově starostou a radnicí na festivalu zakázána. Zazní Rybova mše v srpnu, když nemohla být před Vánocemi. Bude výstava Fotbal v undergroundu. Ale přijedou i moravští vinaři a chystá se zpívání s hudci do ranního rozbřesku s cimbálovkou a dalšími hudebníky, kteří se přidají. Na to se asi těším nejvíce.

Vše je připraveno, my odstartujeme, ale dál si už festival žije svým životem. Tvoří jej především lidi, my jsme jen prostředníci, kteří vdechnou ducha a určí směr.

Jaký bude letos festivalový areál?

Oproti loňsku jsme ho rozšířili, hlavně o prostor pro stanování. To území je jako harmonika, dá se smršťovat i roztahovat, což je v době nejistoty velká výhoda. Na třech pódiích uvidíme na padesát kapel a program bude opět, jak je zasvěceným známé, specifický.

Máme od počátku široké rozpětí dramaturgických křídel. Neboli od Pražského výběru přes J. A. R., Plastic People Of The Universe až po orchestr Ondřeje Havelky & Melody Makers, cimbálovku či herečku Báru Hrzánovou s cikánskou kapelou. K tomu jsou připraveny tradiční open air bohoslužby, debaty nebo meditace.

Cítíte jako pořadatel velké akce změnu ve společnosti po roce s covidem?

Jsme nohama na zemi. Společnost se proměnila. Lidé zpohodlněli a raději si koupí pivko domů. Obávají se jeden druhého. Společnost se dělí už i na očkované a neočkované. Vládnou obavy z čehosi neznámého. Prázdné restaurace o lecčems svědčí.

Kdyby naše setkání nemělo stále duchovní rozměr a nespojovalo, dávno bych se na to vykašlal. Dnes se věci a kulturní projekty dělají ani ne tak z vnitřní potřeby, ale proto, že se na ně získaly dotace. Z větší části jsou zaplaceny dopředu a dělají se hlavně proto, aby se vyčerpaly dotace a nasytily kapsy. Kultura samotná je na druhé koleji. Nejen z festivalů se stal průmysl zábavy.

Poměry se mění?

Z undergroundu jsme připraveni na ledacos. Z Trutnova jsme vycepovaní. Pod horami o všem rozhoduje téměř třicet let jeden muž a vše je založeno na osobních sympatiích či antipatiích. Takový festival s padesáti kapelami způsobem, jak jej dodnes tvoříme, dělají jen blázni. Nemáme žádné drahé kanceláře, týmy lidí. Rodinný kmen a kuchyň jsou naší kanceláří. Jak říkal Ivan Martin Jirous: Hlavně aby nezmizela radost.

Loni se vyplatilo nedělat nic. V nevýhodě byli ti, kteří se o něco pokusili. Stačilo zahrát menší divadlo. S trochou nadsázky. Stačilo vytisknout a vylepit několik stovek plakátů, tvářit se, že něco připravuješ, i když bylo jasné, že vzhledem k obecně známým okolnostem to nedopadne, a zrušíš to. A dostaneš kompenzace. A stream? To je hrob pro kulturu a podřezávání si vlastní větve.

Působíte naštvaně?

My jsme i díky podpoře udělali loni takový mejdan, který bychom za těchto okolností v Trutnově ani náhodou neudělali. Sice jsme na něj dopláceli ze svého, ale s tím jsme do toho šli. Době navzdory.

Tváříme se kapitalisticky, ale dotace vytvářejí novodobý socialistický systém a prostředí. Online přenosy a koncerty zadarmo na různých náměstích jsou jen podřezávání si vlastní větve a devalvace kultury. Rozvoji kultury to moc neprospívá a vytváří se zvláštní prostředí. Zatím se k tomu mlčí. Dotacemi se sice podporují i ušlechtilé věci, ale zacpává se rovněž pusa kritickému myšlení.

Nepřemýšleli jste letos o nějaké zahraniční hvězdě?

Mohli jsme něco účelově vymyslet, třeba kvůli zmíněnému snadnějšímu získání dotací, fabulovat, slibovat, ale to není náš styl. Nikdo nevěděl, co bude, a riskovat, že něco slíbíme, nenaplní se to a svedeme to na covid, jsme nechtěli.

Zahraniční kapely jsou navázány na šňůru více koncertů. Když je do pár zemí nepustí, plánované turné se naruší a zruší je. Těch nejistot je ale mnohem více. A s neznámými, dostupnými zahraničními kapelami jsme koncert dělat nechtěli.

Festival nejsou jenom kapely, ale jde o vytvoření celkové atmosféry. Jak moc na to při přípravách myslíte?

Od počátků říkáme, že ten náš festival je setkání a kapely jsou jen takovou záminkou k tomu, abychom se sešli. Náš festival vznikl na undergroundových, podzemních základech v dobách, kdy mnozí z našich návštěvníků nebyli na světě. A ten duch pospolitosti přetrvává dodnes.

Váš festival je ověnčený romantickou indiánskou terminologií a symbolikou. Proč je to pro vás důležité?

Charta, underground, bible, Rychlé šípy a Vinnetou u mě vše nasměrovali. Nejprve se mi přes Rychlé šípy a neodmyslitelného rudého bratra Vinnetoua dostávaly do rukou základní knihy, pak od různých amerikanistů Stinglova kniha Indiáni bez tomahavků a Brownova Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Ty byly drsným základem. Do toho přišla filozofie i teologie.

A pak jsem se seznámil s Pat, Apačkou z Arizony. To vše za komunistů. A bylo to. Později jsem odjel do Kanady a mizel v Indii. Když jsme unikali před spáry StB a svůdci totalitní moci, byl to boj nejen s větrnými mlýny, ale s přesilou, která byla ne nepodobná té, jež okupovala původní indiánská území. Náš příběh má ale mnohem lepší konec.

Není vám líto, že už nejste v Trutnově?

V Trutnově, kde hrály celosvětově známé kapely Faith No More, Iggy Pop, The Prodigy, Korn nebo Patti Smith, jsme od města dostali za třicet let dvakrát dvě stě tisíc. Z toho jsem poplatil jednu či dvě trochu větší české kapely, kterých jsme měli přes stovku, a bylo. Pak z pozemků, které jsme potřebovali pro setkání našeho rozsahu, udělali průmyslovou a komerční zónu.

V Brně je to trochu obráceně. Až mě to jednou přestane bavit, koupím si někde statek a tam si budu šušňat ta naše setkání bez ohledu na to, kdo nám vládne.

Volný vstup pro postižené tornádem 

Zájemci o volné vstupy na festival z postižených částí obcí Lužice, Moravská Nová Ves, Mikulčice, Hrušky a hodonínského Pánova se mohou pořadatelům hlásit na e-mailové adrese: geronimo@trutnoffbrnoon.cz nebo telefonu +420 608 711 710

Reklama

Výběr článků