Článek
Nebýváme často svědky tvorby, v minulém století bychom řekli angažované, v níž se mladší autoři zabývají konkrétní historickou epochou, navíc sporným obdobím odboje i kolaborace s okupanty v protektorátu Čechy a Morava v Baťově městě, později zpochybněném sloganem, že český velkopodnikatel obul až do Stalingradu vítězící wehrmacht.
V reáliích Zlína čtyřicátých let
Pozlátko slibně se rozvíjejícího filmového průmyslu v Kudlově nad Zlínem, věrohodné evokování začátku čtyřicátých let, a přesto vyhrocená výtvarná stylizovanost (scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková), výprava vytvořená tradičními Pitínského spolupracovníky, ale také v choreograficky (překvapivě filmový režisér Petr Tyc) výrazově řešených figurálních scénických obrazech.
Rovnocennou složkou je hudební plán inscenace, zkomponovaný Richardem Dvořákem. Silná místa představují songy. Při pozorném poslechu zaujmou možná víc než příběh sám lyrické verše Jiřího Kuběny (Má duše je jemná), Ivana Wernische (Míchanice) i epičtější strofy Pitínského (Kurfürstdamm), Lawríka (Cikánský pláč), Martina Reinera (Novoroční píseň), trampské symfonie Dýchej zhluboka Františka Šestka atd.
Mnoho psů zajícova smrt
Idejí je v inscenaci možná trochu moc: Hudbymilovný zástupce okupační moci Kassowitz (Pavel Leicman), tragédie cikánského hudebníka Šani Baloga (Radovan Král), obdobná osudům Židů za války, ztráta iluzí snoubenky esesáka Kumenberga (Rostislav Marek) Ewy (Tereza Jakubíková) o lidskosti a její závěrečný zoufalý čin, statečnost odbojného architekta Sequense (Gustav Řezníček) nebo novináře Klouzka (Tomáš Solařík).
Ne dost na tom. Přistupuje ještě vynucená a přiznaná kolaborace starosty města Bombury (Ivan Kalina), idea stejně jako v 90. letech primitivního odtržení Moravy od Čech a připojení markrabství pod prapor klerikálního režimu Slovenského štátu, reprezentovaná mentální hnidou, drogistou Pěnkavou (Zdeněk Julina), záměna okupované země s křováckým teritoriem, na němž ze studentských hostesek (Tereza Matasyo, Petra Domžalová) je možné máchnutím mocného esesáckého proutku udělat příležitostné konkubíny...
O selhání intelektu
Na scéně nejpřesvědčivější jsou ideologičtí a životní protivníci představovaní Řezníčkem a Markem. To obecné, v množství motivů ale poněkud potlačené, je řešení otázek viny za selhání intelektu uprostřed totalitního režimu, za podíl na jeho nastolení, otázek prokletí Čechů ponechaných uprostřed Evropy na pospas vlastní úhybnosti, zbabělosti, vůlí přežívat a jen ve vzácných chvílích euforicky se bránících tomu všemu i za cenu sebeobětování.
Městské divadlo Zlín - Silwester Lawrík, Richard Dvořák: Hotel Viktoria (Rhapsody in Zlin 1941). Autoři Textů písní Jiří Kuběna, Lawrík, Pitínský, Martin Reiner, Ivan Wernisch. Režie Jan Antonín Pitínský, dramaturgie Kateřina Fitzová, Vladimír Fekar, choreografie Petr Tyc, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková.