Článek
Přestože jméno Hackenschmied patrně nezní českým uším příliš povědomě, což je možné vysvětlit jeho vynuceným odchodem do emigrace z důvodu hrozící perzekuce fašisty, přínos tohoto umělce v oblasti moderního filmu i fotografie je nepopiratelný. Snaha představit jeho dílo v tuzemsku je patrná zvláště v posledních letech, čehož dokladem jsou kromě právě probíhajících expozic i nedávno pořádané přehlídky v Brně a Praze.
Prvorepubliková idyla
Již jako středoškolský student se ve 20. letech minulého století živě zajímal o avantgardu a experiment ve filmu a svými kritikami a postřehy o světových novinkách na tomto poli, ať už se jednalo o právě se prosazující zvukový film, či nezávislou tvorbu, aktivně plnil stránky časopisu Pestrý týden. Zásadní zlom v jeho životě představovala návštěva výstavy Film und Foto ve Stuttgartu v roce 1929. Hackenschmied začal organizovat fotografické i filmové přehlídky české fotografické avantgardy zastoupené osobnostmi jako byli J. Sudek, J. Funke, J. Rössler i jeho přátelé L. E. Berka a J. Lehovec.
Jeho ranný tvůrčí počin, Bezúčelná procházka, je považován za první programově experimentální film v Československu. Následovala spolupráce s Gustavem Machatým na kontroverzním Erotikonu i s Karlem Plickou na jeho dokumentu Zem spieva. Svůj díl na založení filmového studia ve Zlíně ve 30. letech zúročil cestou do Ameriky, poté i do Itálie a Indie, na kterých doprovázel Jana Baťu a odkud si přivezl obsáhlý filmový i fotografický materiál. Originály Hackenschmiedovy předválečné fotografické tvorby se sice nedochovaly, nicméně díky jejich publikování v tehdejších umělecky zaměřených časopisech, jako byl například Pestrý týden, se jí mohou návštěvníci Francouzského Institutu obdivovat i dnes.
Kreativní život umělcův v novém domově
Název nynější fotografické retrospektivy Praha - Paris - New York se vztahuje i k době jeho několikaměsíčního pobytu v hlavním městě Francie v roce 1939. Snímky zachycují depresivní a ponurou atmosféru, která se šířila spolu s fašismem napříč Evropou. Úzké, svírající uličky Paříže i hra světla a stínu na pahýlech ořezaných stromů lemujících slavné "avenues", stejně jako stahující se mračna na pozadí tmavé siluety postavy převyšující Eiffelovu věž - to vše sugestivně vyjadřuje úzkost z nejisté budoucnosti.
Válečné běsnění však Hackenschmied pozoroval již za oceánem. V roce 1946 získal americké občanství a krátce poté si jméno zkrátil na Hammid, mimo jiné z praktických důvodů, protože jeho hvězda začala brzy osvětlovat svět profesionálního filmu i v Americe. Znovu navázal spolupráci s režisérem Herbertem Klinem, kvůli jejichž společné předválečné tvorbě na dokumentu Krize, pojednávajícím o německé anexi pohraničí, se Hackenschmied stáhl do emigrace.
Původem ruská umělkyně Maya Derenová, již poznal v roce 1942 v Los Angeles a která se mu na několik let stala partnerkou nejen v oblasti experimentální tvorby, je středobodem druhé části výstavy umístěné v nově rekonstruovaném Ateliéru Josefa Sudka na pražském Újezdu. Je tu vše - akty, snové aranžované portréty Derenové a snad nejznámější fotografie z jejich společného filmu Odpolední osidla (Meshes of the Afternoon). Na ní je krásná Maya zachycena ve ztlumeném světle za sklem odrážejícím listoví poblíž stojícího stromu. Tento výjev již mnohé svedl k přirovnání ke stylu Sandra Botticelliho.
Kinematografie bez Hackenschmieda?
V průběhu 60. a 70. let se Hackenschmied věnuje spolu s Francisem Thompsonem experimentům v oblasti multiprojekce a technicky náročných filmových formátů (IMAX). Jejich plodná spolupráce vyústila natočením filmu To Be Alive!, který v roce 1965 ocenila hollywoodská Akademie filmových umění a věd udělením Oskara za nejlepší krátkometrážní dokument.
Současná přehlídka v Praze je dosud nejúplnějším představením tvorby jedné z čelných osobností umění 20. století. Inspirativní a stále živě promlouvající k lidem století jednadvacátého, jehož technické výdobytky na poli filmové zábavy vděčí v mnohém průkopníkům experimentu, jako byl Alexandr Hackenschmied.
Alexandr Hackenschmied
Praha - Paris - New York
Galerie Francouzského institutu a Ateliér Josefa Sudka, Praha
kurátor: Pavel Vančát, výstava trvá do 28. 3. 2004.