Článek
Od komedie Jak mluvit s dívkami na večírku přes sérii Jane Campionové Stíny nad jezerem k soutěžnímu historickému filmu Sofie Coppolové Oklamaný a hororu řeckého režiséra Yórgose Lánthimose The Killing of a Sacred Deer, který také soutěží.
Vysoká, útlá a usměvavá Američanka, která vyrostla a dlouho žila v Austrálii, oslaví v červnu padesátiny a lze říci, že roky jí přidaly jen na výrazu silné osobnosti. S novináři se setkala po uvedení The Killing of a Sacred Deer, hororu, který svým tématem zapadá do letošních – dosud převážně psychologických – dramat na téma rodinných vztahů.
Kidmanová v něm hraje manželku kardiologa (Colina Firtha plnovous změnil téměř k nepoznání), který se po neúspěšné operaci setkává čas od času se synem mrtvého pacienta, vůči němuž cítí výčitky svědomí. Mladík mu dává najevo až příliš velkou náklonnost, takže je zřejmé, že o upřímnosti tu nemůže být řeč. A když hoch odhalí své děsivé plány, zlomí se zprvu skoro realisticky působící film v horor.
Lánthimos, který dostal v Cannes předloni Cenu poroty za netradiční sci-fi Humr, se tedy opět přihlásil s filmem, který se obvyklým soutěžním festivalovým snímkům vymyká.
„Je to úžasný režisér, ale na jeho způsob vedení herců si člověk musí zvyknout,“ řekla k práci s ním Kidmanová. „Nechává velkou volnost, když se ho na něco zeptáte, jen zamručí. Ale vlastně je to zábavné, mám ráda utváření postavy, ten proces, kdy hledáte k figuře cestu a ona si na druhé straně hledá vás. Proto herectví miluji, je to moje vášeň a nikdy mě nepřestane bavit. Je to pro mě způsob, jak se vyjádřit. A baví mě i všechno kolem filmu včetně festivalů a setkávání s novináři – zajímají mě vaše otázky, debaty o filmech.“
O současných podmínkách natáčení v Austrálii pak řekla, že jsou čím dál tím složitější. „Všude se těžko shánějí peníze, a i dnešní mladé herečky to mají těžší, než jsme to měly my. Nemají se kde naučit pořádně hrát, berou všechno včetně narychlo vyráběných seriálů.“
Studentský film v prestižní sekci
Česká účast v hlavním programu se letos projevila především koprodukčním podílem producenta Jiřího Konečného na filmu Out slovenského režiséra maďarského původu, posluchače pražské FAMU Györgyho Kristófa.
Film o padesátníkovi, který velmi složitě hledá práci, a přesto neztrácí optimismus, byl zařazen do druhé soutěžní festivalové sekce Un Certain Regard (její porotu vede Uma Thurmanová a zasedá v ní i umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och) a Kristóf jakožto debutant může snít i o ceně Zlatá kamera, určené právě tvůrcům prvních filmů.
„Je to absolventský film, o kterém jsem už dlouho věděl, György ho na FAMU dlouho připravoval. A protože mám kontakty s evropskými kolegy, vznikla koprodukce docela přirozeně,“ řekl Právu Konečný, který dlouhodobě sleduje mladé filmaře, jejichž talent dává naději na dobré a úspěšné filmy. Produkoval například oba filmy Ivety Grófové Až do města Aš a Pátá loď, oceněný letos na Berlinale, Příliš mladou noc i Rodinný film Olma Omerzy, s nímž chystá už třetí projekt.
K novým filmařským nadějím dodal: „Čekáme na film Zuzany Špidlové, která v Cannes vyhrála studentskou sekci Cinéfondation, s čímž je spojená garance toho, že její první film se tu bude hrát. Je to režisérka s velkým potenciálem a tahem na branku, ví, co chce, a teď jen držíme palce, aby se jí film podařil, aby to všechno vyšlo, protože i to je vždycky shoda mnoha okolností.“
Dostat se s filmem do Cannes je samozřejmě výsledkem dlouhé mravenčí práce. „Samo o sobě to ale mnoho nevypovídá – všichni víme, že tu mohou být výborné i špatné filmy, a ten náš může být na jednom konci, na druhém nebo někde mezi,“ řekl Konečný.
„Je to jen potenciál, který se může, nebo nemusí zúročit, protože velká očekávání mohou přinést také velká zklamání. Dnes je producentská práce jen z poloviny výroba filmu. Pak jde o to, najít distributora, udělat plakáty, reklamu a trailer, vymyslet, jak ho dostat na festivaly, jak ho prodat do zahraničí. Točí se spousta filmů, které ani nezačnou existovat – vzniknou a hned zmizí. Když se má říct, že je film úspěšný, musí si ho lidé aspoň vybavit, byť ho třeba neviděli. Vědět, že byl v Cannes nebo že dostal domácí cenu, že na něj lidé chodili, zkrátka cokoliv, čím dal o sobě vědět.“