Článek
Kdo přišel s nápadem natočit vaše životní zážitky na desku?
Ředitel Multisoniku Karel Vágner. Slyšel některé vzpomínky v rozhlase a požádal mne, zdali bych to nenatočil pro něj v rozšířené verzi. Takže jsem vše spontánně namluvil a Karel to pak sestříhal do bloků, odstavců a celků, aby to mělo určitou stavbu.
Co je jednotícím prvkem vaší Zpovědi?
Chtěl jsem zanechat svědectví mladým lidem, aby se z něho poučili, ale ne jako ve škole, abych je jako učitel poučoval. Chtěl jsem jim ukázat, že 20. století, jak jsem ho prožil já a tisíce dalších lidí, bylo soubojem dobra a zla, mravnosti a nemravnosti doby. Toho, co je správné a nesprávné, dobré a špatné a proč určité věci učinily 20. století přijatelným a jiné zase naprosto nepřijatelným.
Podílel jste se i na výběru hudby?
Vůbec ne, podle mne by tam ani být nemusela, ale uznávám, že v tomhle je Karel Vágner větší znalec a tak jsem ustoupil. Já sám ani židovskou hudbu a písně nemusím.
Vydáváte své knihy v doplněných vydáních, natočil jste nyní album, existují z minula filmové verze vašich děl. Připravujete po delší pauze něco pro film?
Rád bych, aby podle mé knihy Krásné zelené oči vznikl film, ale zatím nemám ani režiséra ani prostředky na jeho natočení.
Za rok oslavíte osmdesátku. Chystáte nějaké oslavy?
Naprosto ne. Souhlasím v tom s mou ženou Věrou, která tvrdí, že oslavuje jenom Blb. Nejlepší oslavou bude, když vyjde výbor mých nejlepších povídek. Myslím si, že teprve po padesáti letech se u autora prokáže, zdali je dobrý nebo ne, když čtenáři mají zájem o jeho knížky. Nedávno mě proto potěšilo, že nové vydání Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou si nachází po padesáti letech čtenáře.