Článek
Úvod filmu připomíná selanku podle Rosamunde Pilcher, falešně miloučké příběhy o upravených, slušných a usměvavých lidech, kteří chodí v obleku snad i vyhodit koš, bydlí v přearanžovaných luxusních vilách plných květin a jezdí v Land Roverech. Tváří se přitom patřičně blahosklonně a pronášejí vycizelované bonmoty.

Jiří Bartoška, Kamila Magálová a Oldřich Kaiser budou natáčet i v Maroku.
Afektovanost z toho bohužel čiší na sto metrů a jednoznačně vede protagonistka Kamila Magálová, která se s oblibou nepřiměřeně směje na místech, kde k tomu není žádný důvod. O dost lepší je čerstvě rozvedená „Bohuna“ Eva Holubová, která se sama nesměje, zato rozesmává diváka svými vzteklými scénkami, zuřivou pomstychtivostí namířenou na ex-manžela (Oldřich Kaiser) a následně potyčkami s exotickými únosci.
Po úvodu se žánr mění z přeslazené romantiky na crazy komedii, kde už nedává smysl skoro nic, ale když přijmete pravidla žánru, skutečně se občas zasmějete. Když totiž zamilované dvojici Kaiser-Magálová všechno ukradnou na dovolené v severní Africe, vydává se je zachránit jak Holubová, tak i ex-partner Magálové.

Evu Holubovou unesou v Africe...
Následuje nejbláznivější část, kdy se amatérští únosci - jako vystřižení z filmu Zdeňka Trošky - snaží prodat unesenou Holubovou, která je mezitím trápí v jejich pouštním úkrytu neustálým žvaněním a různými nečekanými činnostmi, včetně gruntování stanu. Její bývalý manžel s milenkou mezitím spřádají plán na její záchranu.
Mnohé z toho nemá logiku, ale jak bylo řečeno výše, v některých komediích je to jedno. Důležitější je otázka, jestli Poledňáková takový crazy žánr zvládá a jestli to na dnešního diváka může ještě zapůsobit. Je její crazy komedie skutečně dost crazy?

Jiří Bartoška
Líbáš jako ďábel totiž připomíná filmařinu z doby před třiceti až čtyřiceti lety, kdy režisérka prožívala své zlaté období, a to jak tempem, tak i zrecyklovanými nápady (rázná žena v rukou amatérských únosců, peníze omylem vyhozené do popelnice a jejich následné hledání).
Asi pobaví část starší generace, ale přijít léta po České sodě a po všech Boratech a Brunech s takhle krotkým a neoriginálním humorem je anachronismus. Přiznejme ale jedno, v rámci současného českého filmu to není úplně nejhorší komedie, přece jen se pohybuje výš než Troška.