Článek
Skutečný cinefil se nesmí nechat odradit tím, že v sále kromě uvaděčky vůbec nikdo nebyl, ani faktem, že i festivalový průvodce dílo označuje za „radikální“. Tradice se musí dodržet.
V myanmarsko-thajském pohraničí se nacházela v džungli takzvaná Železnice smrti, která se stavěla za 2. světové války. Uvádí se, že tam v katastrofálních podmínkách zemřely desetitisíce lidí, místních dělníků i britských zajatců. Právě do těchto míst jede skupinka mladých z Bangkoku.
Mládež si dělá výlet na čerstvý vzduch, večer popíjí a baví se. Současně nacvičuje i divadelní představení.
Thajský film Pojď ke mně
Džungli režisérka pojímá jako děsivé a chladné místo plné démonů. Tím, že ji natáčí černobíle, a navíc volí spíše přítmí, vytváří zcela nereálný, depresivní obraz tohoto kraje. Ve skutečnosti vypadá úplně jinak, džungle je plná barev, života, veselého štěbetání ptáků, zajímavého hmyzu a drobných živočichů. Divák může z filmu dokonce získat dojem, že je tam zima, přitom tam samozřejmě panuje strašlivé vedro.
Hlavní herečka se kamarádům svěřuje, že herectví považuje za nestabilní a ráda by vystudovala marketing, zatímco ostatní vtipkují a lesem utíká jakási nemocně vypadající dívka k jezeru, kde si lehne a promění se v někoho jiného.
Co to znamená? Nevíme, linie dále nepokračuje a vysvětlení nepřijde. Herci dál zkoušejí divadlo, předvádějí zvířata a v houštinách číhá jakési neurčité zlo, které se nám nechce ukázat. Jai Jumlong je jeden z těch filmů, které mohou znamenat všechno a současně vůbec nic.
Celkové hodnocení: 50 %