Článek
Životopisný snímek Basquiat, se kterým Wright filmový festival navštívil v roce 1997, byl jeho celovečerním debutem. Festival tehdy postihla černá můra v podobě kolapsu počítačové sítě a přibližně 150 dodatečně povolaných brigádníků muselo návštěvníkům vstupenky vypisovat ručně.
Tehdejší prezident festivalu Jiří Bartoška pro brigádníky zařídil setkání s Wrightem, který jim za jejich práci poděkoval česky. Reakce brigádníků podle pozdějších Bartoškových slov herce dohnala až k slzám. I proto si Wright na Karlovy Vary, kam se později vrátil i kvůli natáčení bondovky Casino Royale, uchovává vřelé vzpomínky.
Herec v sobotu během zakončení letošního 60. ročníku karlovarského filmového festivalu převezme Cenu prezidenta.
Jak vzpomínáte na svou první návštěvu festivalu v roce 1997 a na Jiřího Bartošku? Jak se vám tehdy v Karlových Varech líbilo?
Byla to ohromná zábava. Přijeli jsme sem s filmem. Předtím jsem navštívil řadu filmových festivalů, ale v Karlových Varech jsem nikdy nebyl a nevěděl jsem, co očekávat. Když jsme dorazili, uchvátilo mě, jak je to tu krásné. Kopce obklopující město, zdejší historie, celá ta vřelá atmosféra. A Jiří Bartoška byl ze všech nejpřívětivější. Velmi rychle jsme si porozuměli a hodně se spolu nasmáli.
Společnou řeč jsme našli právě skrze humor. Strávili jsme spoustu času s ním, Christopherem Walkenem a Jasonem Robardsem, který tu tehdy také byl. Nepůsobilo to jen jako oslava našeho filmu, ale také tohoto místa. Pro mě to vlastně byla oslava celé země, protože jsem tu byl poprvé. Fascinovaly mě příběhy o průběhu sametové revoluce, Rudolfu II. a všechny další věci, které jsem se dozvídal.
Bylo to nádherné období. Později jsem se sem mohl vrátit při natáčení Casina Royale. Díky laskavosti Barbary Broccoliové (producentky filmových bondovek - pozn. red.) jsem tehdy přijel s celou rodinou, s matkou, tetou, tehdejší manželkou i dětmi. Pro mou matku to byl jeden z výletů, o kterém později mluvila nejčastěji. Karlovy Vary jsou mi proto velmi drahé.
V roce 1997 jste zde uvedl film Basquiat a nyní ho představíte znovu. Proč jste si vybral právě tento snímek? Souvisí to s tím, že se k Basquiatovu životu vracíte v novém filmu? Koho v něm hrajete?
Jean-Michel Basquiat se po své smrti stal obrovskou osobností. Myslím, že je bezpochyby nejpopulárnějším umělcem posledních padesáti let, možná i delší doby. Před naším filmem ho příliš mnoho lidí neznalo. Snímek tak byl pozvánkou do určité části jeho života a především k jeho tvorbě. Jsem na to velmi hrdý.
Když mě požádali, abych se podílel na dalším filmu s názvem Samo Lives, v němž Jeana-Michela Basquiata hraje mladý herec Kelvin Harrison Jr., nebyl jsem si jistý, zda do toho chci jít. Kolem Basquiatova příběhu je mnoho lidí, kteří si na něj dělají nárok nebo tvrdí, že jsou jako on. Já jsem se do toho nechtěl nijak zaplést. Ten film jsem ale nedávno viděl a je úžasný.
Při natáčení Basquiata ke mně byli Christopher Walken, David Bowie, Dennis Hopper, Willem Dafoe i režisér Julian Schnabel nesmírně laskaví a podporovali mě. Byl jsem tehdy mladý herec a oni pro mě byli legendami už předtím, než jsem s nimi začal spolupracovat.
Řekl jsem si proto, že mám možná příležitost jejich velkorysost oplatit Kelvinovi. A tak jsem souhlasil. Ve filmu hraji Basquiatova otce. Zřejmě už jsem tak starý. Já si to nemyslím, ale tak mi to řekli.
