Článek
Plný sál hotelu Thermal, který se dočkal početné delegace v čele s producenty - tedy skoro celou rodinou Synkových - a s filmařem Jurajem Herzem, zůstal plný i na konci, ačkoliv potlesk byl spíše mrazivě vlažný.
Půlnoční psycho-horor se zpívajícími strašidly, temnou minulostí a ujetou ženskou z blázince diváky nenudil, naopak je docela překvapil.
Řezání ruky i vypíchnutí oka mělo dodat trochu půlnočního apetitu na krkovičku, nahá kráska procházející se po domě utekla zřejmě z televizního Peříčka. Ale jinak se míra otrlosti držela v mezích zákona, či alespoň klasické kinderstube.
Umělci z Prahy a strašidla
Což o to, u nás najdeme stále dost strašidel - těch z války, z období komunismu či dokonce z estrád České televize, že bychom mohli domácí zombie vyvážet i do thajské kinematografie.
Herz inscenuje prokletý dům bez adresy, jenž má něco z Kafky, Meyrinka i MUDR. Mengeleho. Jeho sklepení skrývá památku na nacistický zločin - árijskou eutanazii dětí a dospělých, postižených Downovým syndromem.
Dost volně do současnosti je zasazen návrat třicetiletého hudebníka a v Praze usazeného malíře Marka (Ivan Franěk), který zde vyrůstal, než přišel o oba rodiče. Po mnoha letech přijíždí hledat do obávaného domu klid a azyl před pražským bohémským životem.
Na cestě „domů“ je ale zároveň i jeho šílená, pidlooká a velká sestřička (Małgorzata Kozuchowska), která s ním v dětství drsně trapičsky dováděla. Zachránit se jej vydává pošťačka Lucie (Lenka Krobotová).
"Strašidelné" dialogy
Aby bylo jasno, není to žádné mistrovské dílo. Herz nezvládl tenhle psycho-horor dobře ani svižně zahájit, ani opravdu dramaticky zakončit. Vyznívá to jak předčasně uzavřené manželství, chvíli se bojíme o krk, a pak je konec.
Strašidelně nepovedené jsou místy televizní dialogy či povrchně stereotypní postavy oněch pařících, šlehajících si a šoustajících „umělců z Prahy“.
Film se jaksi pohybuje mimo souřadnice současnosti - chvíli máme pocit, že jsme v koloniálu 80. let, chvíli drandíme supermoderními bouráky. Minulost vyobrazená DVD obrazem je zase příliš ilustrativní. Střídáme knižní inspirace jako ten pološílený knihovník a někdejší student lékařství...
Psychický teror
Nicméně ze sestřičky se slepým okem i ze snů jde opravdu strach, pohraniční vesnice je plná ztroskotanců a šílenců, každý skrývá nějaké tajemství. Jestli něco Herz umí velmi dobře, tak je to natočení scény psychického teroru.
Při sestupu do sklepa, který jaksi opakuje třicet let staré domácí hrátky, se propadáme do křesla a pod ním se tvoří hromádka maggi. Bezbarvá šeď atmosféry pohraničí i rozpadajícího se sídla by se dala krájet, dům vrže kdejakým duchem.
Nezbývá než litovat, že tu krvavou hru na schovávanou v domovním labyrintu hrůzy Herz trochu neprodloužil, ani nás více nenapínal. Takhle se nechal příliš rychle - řečeno dětskou terminologií - „zapikat“.