Článek
V nekonečném horečnatém snu se potkávali všichni se všemi; jako kdyby se v jednu chvíli vypravily postavy z knih, které jsem přečetl, na jakýsi karnevalový rej. Bohužel se tam vydaly i postavy, o kterých jsem dosud neměl ponětí. A těch bylo víc.
Když nejhorší pominulo, zase mě začaly napadat takové ty nevhodné "koncentráčnické" otázky (poslední dobou mi totiž připadá, že téma koncentračních táborů je obecně neslušné, o tom se totiž hodné dětičky nebaví). Kdyby mě takové tři dny potkaly někde v Mauthausenu, jak by to vypadalo?
Teď jsem ležel doma v teple, lékař na drátě, prádlo na převlečení, na stolku v zákrytech ataralgin a septisan a paralen a sumamed, blízcí, připravení kdykoliv splnit moje přání, mír, klid a zpěv ptactva v Čimickém háji. A přesto jsem byl ú-p-l-n-ě hotovej. Přežil bych to někde za dráty? Jak bych se choval? Co bych si myslel? V co bych věřil? Klasický český pragmatik má tyto otázky vyřešené lehce: Co blbneš, tehdy přece takovéhle horečky nebyly...
Indikátor zlepšování situace je u mě jednoduchý: jak začnu mít potřebu číst, tak je vyhráno (tiskové informace místo vitaminů). Obložil jsem se denním tiskem. A žasl. V jedné sobotní křížovce bylo políčko: Iniciály fyzika Kanta (o něm jsem si vždycky myslel, že je astronom, když pořád propagoval to hvězdné nebe).
Nebo anotace na thriller USA Jedovatý břečťan 2: Lily (1996). Doslova tam stálo: Lily najde skříňku s deníkem a přečte si ho. Potom se rozhodne, že změní svůj život a promění se v divokou ženu. Začne chodit se spolužákem a se svým profesorem najednou a problémy začínají. To jsem přišel o nějakou zásadní sodu.
Nebo v rozhovoru vykládal ředitel TV NOVA Petr Dvořák: Když se podíváte na to, kolik prostoru věnujeme zpravodajství a publicistice, tak přebíráme i část práce veřejnoprávní televize. A za to jsme ti, NOVO, my štěňátka, koťátka, opičátka a slůňátka vděčná. Že by horečka neskončila, že bych byl dál na tom karnevalu?
Pryč od horeček sobotních nocí!
Stránky Obce překladatelů by těžko obstály v nějaké soutěži webmasterů (to jen tak mimochodem). Ze vstupní strany se však můžete dostat k výsledkům a historii Překladatelské soutěže Jiřího Levého, Ceně Josefa Jungmanna, Anticeně Skřipec (za nejhorší překlad), ale především k databázi Český umělecký překlad po roce 1945. Obsahuje 1360 hesel, je možno hledat jak podle jazykové oblasti (i amharština nebo svahilština), tak podle jmen (u každé osoby je krátký životopis a seznam publikovaných překladů).
Kontakt: sofar@atlas.cz.