Článek
Byl jsem něco vyřizovat v jednom státním úřadě. Když jsem se vracel, na vstupním schodišti jsem potkal svého spolužáka z fakulty; moc jsme se spolu nestýkali. Neviděli jsme se přesně 20 let. Stal se státním úředníkem ihned po škole a postupoval po kariérním žebříčku až na místo vedoucího odboru - navzdory všem souborům opatření, sametovým revolucím či úsporným ekonomickým balíčkům stále v jedné budově.
Oba dva jsme v sobě zmáčkli ENTER a spustili standardní setkávací program pro podobnou situaci (směs radosti, slušnosti, vyčkávání, opatrnosti včetně slov a gest). Jak se máš co děláš to je let... Jenže při tom nezůstalo.
Pavouci v úřadě?
Místo, aby se se mnou po uplynutí obecně uznané doby rozloučil, řekl mi tajemně: Pojď, musím ti něco ukázat. To musíš vidět. Na to jsem nebyl připravený, a vykrucoval jsem se proto dost chabě. Neboj, je to jen na chvilku. Moje sbírka pavouků je proslavená. A mlel cosi o tom, že i v Bruselu o ní vědí.
Ne, že bych trpěl arachnofobií, dokonce vím, že u nás žije asi 700 druhů pavouků a na světě přes 36 000, ale fakt jsem nebyl vůbec zvědavý na to, aby se mi ve finále procházel po rameni nějaký slíďák nebo nedejbože sklípkan. Takovéhle džouky já nemusím. Mimochodem, že mají v Ústavu pro českou literaturu papouška, to mě nepřekvapuje, dokonce je to signifikantní, chci říct, že tohle zvíře k české literatuře tak nějak patří, ale v seriózním státním úřadě že někdo chová pavouky?
Bývalý spolužák mě však držel pevně a posunoval mě neodvratně do své kanceláře. Posadil mě ke stolu, na kterém ležel obrovský šanon. Tak tady to je. Můj opus magnum. Něco jako Pekařova Kniha o Kosti. Dvacet let života a smrti tady toho úřadu. Moje sbírka pavouků.
Není pavouk jako pavouk
Houby sklípkan, ale graficky vyjádřená struktura úřadu čili pavouk. Ne jeden. Desítky. Stovky. Hele, mám k tomu samozřejmě legendu, ale to jen kdyby tě to víc zajímalo. Nejúrodnější rok byl 1996. Opravdová revoluce. Každé tři týdny změny. Ani jsem to nestihl zpracovávat...
Když jsem to ustál, šel jsem si dát panáka. A vzpomněl jsem si na vůdce II. internacionály Eduarda Bernsteina, který hlásal, že pouze hnutí je vším. Asi jde opravdu o to, aby se všechno měnilo a hejbalo. Existuje snad nějaký jiný, průkaznější důkaz lidské existence?
Pozor! Na první kolej přijíždí nový literární almanach on-line wagon. Sympatický pokus, který využívá grafická loga spojená s nádražím a vlakovou dopravou, nabízí rubriky: Telegrafní sloupek, Náklad, Cestující, Z jiných tratí, Nenahýbejte se z oken. Konec hlášení.