Hlavní obsah

Liternetur@: CIA dětem

Právo, Jakub Šofar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Psát v Salonu o tom, jakou roli hrál v letech 1956-1970 časopis Světová literatura při "doškolování" českého čtenáře, je jistě nošením sov do Atén. Ale protože tuto paralelní čítanku (zvláště posledních 5 ročníků) máme mnozí stále v knihovnách a pořád je objevná, nebojím se to opakovat.

Foto: Archiv Reprezentačního plesu v Náchodě

David Novotný přebíral cenu

Článek

A dokonce tvrdím, že Světovka vytvořila svůj vlastní literární kánon. Normalizace přinesla sedm let hubených, jestli to takovým způsobem mohu opsat. Bylo by však nefér smlčet, že v 80. letech se vzpamatovávající se redakce v rámci možností úspěšně snažila obnovovat dobré jméno periodika: dařilo se jí umístit do každého čísla několik důležitých a zajímavých světových autorů (vedle těch povinných, ale nedůležitých a nezajímavých).

Třeba v čísle 5/1982 byly mj. publikovány texty Eliase Canettiho, Williama Styrona, Eriky Jongové nebo Marguerity Yourcenarové. Já jsem se však vrátil do čtenářského houfce ještě dříve, to když byly v čísle 2/1978 otištěny překlady písní Boba Dylana od Michaela Žantovského. Teď jsem si v nich znovu listoval. Je zde i text Stuck Inside The Mobile z alba Blonde on Blonde (1966). Žantovský to přeložil jako Trčet někde v Mobilu. Není ten Dylan vizionář? Stačí trochu přimhouřit oči, prohlásit, že se nám významy posunují a relativizují, a celé to ukončit zobecněním: celý svět trčí v mobilech a mobily trčí do světa!

Když jsem nakoukl za oceán, tak tam zůstanu. Na amerických filmech mě vždy fascinovala ta drobná, druhoplánová ideologická diverze, která velice rafinovaně doplňuje hlavní filmové téma. Je jedno, zda jde o drama nebo komedii, detektivku nebo psychothriller. Příkladem budiž klasická scéna: hrdina navštíví byt, dům nebo chatu, kde už rok, dva, pět nikdo nebyl. Otevře dveře, zapne elektriku, maximálně sundá potahy z křesel, a vše je a funguje tak, jako by to místo někdo opustil včera. Jeden psycholog mi vysvětlil, že to je přesně ten prvek, který vytváří trvalou představu o americkém snu. A nezmění to žádná aktuální politická situace. Ten sen mají v sobě i ti největší kritici USA. Byl jsem na rozpacích, ale čím víc těch filmů vidím, začínám tomu věřit. www.cia.gov/cia/ciakids/

Z homepage americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) je možno vstoupit i do verze pro děti. Amerika mě pořád překvapuje. Jenže pak zjistíte, že dětské stránky má i Bílý dům, NASA, FBI nebo Kongresová knihovna. Tohle je jiná sounáležitost, jiná realita. My sice máme olomoucké tvarůžky a tlačenku, slivovici a bytelnou imunitu (čti beztrestnost) pro poslance a senátory, ale výraz "národní zájmy", kterým někteří naši lidé doma, ve Štrasburku či v Bruselu metají jako při dětské hře zvané maso, je jen bidlem, jímž se odpichují na tom našem kačáku. Můžeme na Spojené státy nadávat nebo se jim posmívat, ale nemůžeme jim upřít, že svoji vizi mají.

Pokud jsem někoho popudil odkazem na stránky CIA, i když realitu je třeba přijímat bez emocí, pak nabízím návštěvu stránky věnované Jacku Londonovi: www.jack-london.org.

Reklama

Výběr článků

Načítám