Článek
Událostí čtvrtečního programu bylo uvedení francouzského filmu Jeho bratr (2002), který natočil režisér Patrice Chereau, známý svým syrovým lidským dramatem Intimita (2001), ale z dřívějších dob i u nás známým historickým velkofilmem Královna Margot (1993) s hudbou Gorana Bregoviče.
Poslední snímek tohoto předního představitele francouzského filmu pojednává o vztahu dvou bratrů, který se radikálně promění v okamžiku, kdy jeden z nich onemocní vážnou chorobou. Ve filmu vystupuje do popředí "chereauovská tělesnot" a realističnost natáčení, která se snaží přiblížit film "realitě" a přirozenosti života. Do popředí vystupuje agónie lidského těla stiženého nemocí. Chereau je poučen jak hnutím Dogma, navíc sám umí především pracovat s herci - začíná se mluvit o jeho herecké škole. Zde se pokouší o silný příběh, který ovšem nezřídka sklouzává až k sentimentu a ke chmurnému bolestínství. Film získal cenu za nejlepší režii na letošním Berlinale.
Zájem o Parkerův film
S očekáváním byl přijat i americký film slavného režiséra Alaina Parkera Život Davida Galea (2002). Aktuálně laděné drama téměř "publicisticky" pojednává o tématu trestu smrti, který je stále v některých státech USA vykonávaný. Film je přesto trochu příliš průhledně napsaný, mladá novinová reportérka v něm přichází do věznice dělat interview s profesorem a aktivistou proti vykonávání justičních exekucí, paradoxně samotného neprávem odsouzeným k trestu smrti. Je to příležitost jak k chytrým reflexím tamní justice, jako i k rozehrání silného příběhu.
Diváci mohli ve čtvrtek spatřit i druhý slovenský film Alaina Robbe-Grilleta Muž, ktorý luže (1968), v němž si po boku Jeana-Louise Trintignanta zahrál i Jozef Króner. Jak zastřeně napovídá i sám název, film je politickou alegoriou i dramatem rozpadající se morální integrity člověka.
Ve večerních hodinách poté zažilo Uherské Hradiště unikátní vystoupení v České republice tropipunkové skupiny Los de Abajo, která vpadla do poklidné slovácké metropole.
Zhodnocení
Letošní ročník LFŠ lze považovat za úspěšný. Přehlídka si udržuje své publikum i je ojedinělou možností, jak se vracet k filmové klasice. Co stojí za zamyšlení, je určitá ledabylá architektura programových cyklů. Film a smrt je sice krásné téma, ale schová se do něj téměř cokoliv. A chaoticky jím zaškatulkovat množství filmů, který se označí zkratkou Smrt, už vypadá směšně jen při letmém pohledu do katalogu. O co by bylo prospěšnější přijít s pečlivěji rozmyšlenými cykly, které by se nesoustředily jen na vágní tematickou spojitost námětů, ale které by opravdu učily a inspirovaly diváky vnímat i odlišné a jinak uvažující snímky, jaké v běžné distribuci nespatří. Letní filmová škola by se potom stala ještě záslužnější akcí, než už dnes je. Koneckonců slovo škola nemá v názvu náhodou.