Článek
S jakou ambicí kapela v roce 2014 vznikla?
Nevím, jestli je slovo ambice to správné, ale úplně na začátku jsme měli jednoduché nutkání tvořit písničky, na které bude odezva ze strany posluchačů. Šlo nám o to, říkat věci tak, aby to zaregistrovali. Předtím jsme hráli v jiných skupinách, anglicky zpívajících, a s nimi jsme se k něčemu takovému ve větší míře nedostali. Jsem rád, že se nám už s první písní Dítě robotí podařilo fanoušky oslovit.
Dnes chceme, aby Mirai byla kapela, která dobře funguje. Nechceme žít z podstaty několika hitů, které máme. Jsme autorsky aktivní a muzika nás stále baví. Výsledkem toho je první album. Chceme iniciovat vznik komunity lidí, kteří uvěří v upřímnost naší kapely. A přijde jim normální koupit si desku i lístek na koncert.
V písních, které jste dosud vydali, jste tíhli spíše k popu, ale album je barevné. Byl to záměr?
Promítla se do toho naše chuť hudebně se neomezovat a hledat zajímavý zvuk. I proto jsme nahrávali ve více studiích s více producenty. Připouštím, že jsme se trochu té různorodosti báli, nechtěli jsme, aby vznikl jenom jakýsi kompilát písní. Mastering to ale ve finále hezky propojil a máme pocit, že z té prvotní obavy je nakonec přidaná hodnota. Dnešní doba si žádá pestrost.
Naším záměrem bylo nabídnout v písničkách zajímavý zvuk, někdy i s naším přesvědčením, že je progresivní. To se podle mě týká třeba skladby 365. Současně jsme chtěli zachovat chytlavé melodie.
Pracujete na písničkách vědomě tak, abyste se zvukem i aranžemi přiblížili tendencím na světové hudební scéně?
Snažíme se o to s vědomím, že je to těžké a možná nesplnitelné. Světové hvězdy, které udávají směr, totiž do nahrávek investují takové peníze, o kterých se nám ani nezdá. V Mirai to funguje tak, že napíšeme písničku, která je upřímná a neovlivněná, a potom si řekneme, jaký zvukový háv jí dáme. A k tomu si pro inspiraci třeba pouštíme nahrávky kapel, které se nám líbí.
V písničce Divadlo, která byla před časem vydána jako singl, jste odešli k temnějšímu hudebnímu výrazu. Proč?
Skladba Divadlo je svým zvukem velmi popová, ale její nálada ji posunuje k temnějšímu vyznění. Není v ní jediný nahraný buben, převládají elektronické zvuky. Zajímavé je, že to byla úplně první píseň skupiny Mirai. Vznikla v době, kdy jsme ještě nevěděli, jak se budeme jmenovat. Její text je o nešťastné lásce, ale já už si dnes myslím, že jsme dospělejší, a naším záměrem je psát pozitivnější texty.
Vyhýbáte se tématu lásky?
Na našem albu se vyskytuje jen dvakrát, v písničkách Divadlo a Pojď, zapomenem. Dalšími tématy jsou například strach z definitivního opuštění mládí, v písničce 365 vzdáváme poctu planetě a tomu, jak to na ní funguje, skladba Když nemůžeš, tak přidej je motivační, jiná témata jsou z každodenního života. Je pro mě příjemné o tom skládat písničky a psát texty.
Máte za sebou již řadu koncertů. Jací lidé na Mirai chodí?
To je dobrá otázka, protože pozoruju, že není takříkajíc rozhodnuto o tom, jakou generaci oslovujeme. Facebook říká, že naše cílová skupina jsou dívky ve věku osmnáct až čtyřiadvacet let. Na koncerty ale chodí jak fanoušci kolem sedmnácti, tak jejich rodiče nebo prarodiče. Myslím si, že zasahujeme poměrně široké spektrum lidí, s důrazem na ty mladší.
Věřím, že naši fanoušci chápou naše sdělení. Písničku Když nemůžeš, tak přidej pochopí každý. Skladby Divadlo nebo 365 už ale vyžadují určitou životní zkušenost. Mým snem je se prezentovat jako dospělá kapela, která je současně zábavná. Věřím, že to lze skloubit.
Činnost Mirai nedávno ochromila tragická smrt manželky bubeníka Šimona Bílého. Z toho důvodu jste posunuli vydání alba a přeložili jste své koncertní turné s kapelou Poetika na jaro 2018. Podaří se vám navázat a pokračovat dál?
Doufám, že to zvládneme. Se Šimonem jsem kapelu Mirai zakládal, je pro ni důležitý jako bubeník, producent i jako kreativní člen. Věřím, že v sobě najde sílu jít dál.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: