Článek
Všechny tři soubory mají stejný počet básní (jednapadesát) a naprostá většina z nich je složena ze stejného počtu veršů (dvacet). Tituly všech sbírek obsahují stejný počet liter a každý z nich je tvořen protimluvem. To vše jsou prvky vskutku technické, ovšem i numerické, a právě proto v nás vyvolávají pocit formální přesnosti a kompoziční uzavřenosti textu.
Kaprál ctí formu, jelikož vše, co je mimo formální vymezení, je beztvaré a ve své podstatě neřádné. Zpěvnost a rétorická noblesa, to jsou dvě jen zdánlivě protichůdné charakteristiky Kaprálova díla.
Jedna nás nutí předčítané verše živě skandovat, druhá činí obsah básnického sdělení statickým, robustním a tajemným. Významová stránka Kaprálových básní je překryta závojem hádanky a provokuje kouzlem kryptogramu.
Básník říká: I tvoje vlastní existence je záhadou, její význam je skryt a obestřen tajemstvím. A tak má tvůj život smysl jen tehdy, pokud se pokusíš tajemství přiblížit, pokud se pokusíš nalézt na tuto hádanku alespoň částečnou odpověď. Jakmile si svůj život jako tajemství existence ani nepřipustíš, žil jsi zbytečně.
Kaprálova básnická tvorba baladicky osciluje mezi mravním heroismem a mravním selháním. Jejím významovým centrem je dodržování od dávných věků kodifikovaných zásad lidské existence a každá lidská aktivita, která vede k popření faktického nebo i jen pomyslného a v paměti odhalovaného a nalézaného kodexu bytí, je chápána jako cesta do záhuby.
Sebereflexe, stejně jako reflexe okolního světa, se stávají východiskem pro každodenní souboj s nástrahami a nebezpečími, jež nás obkružují. V takovém kontextu - a zcela v intencích Platónovy filosofie musíme rozumět např. i verši perverzní živel je krása, jenž bychom od básníka skoro nečekali. Jenže právě krása je šálení a klam, krása v sobě skrývá onu démonickou sílu, jež svádí k exhibici a nemá nic společného s racionalitou a mravností.
Nemluvně
Zvířata, jež nás pozorují
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece a hluku měst se zdráhat zdají.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece a hluku měst se zdráhat zdají. Však nestřese jich zbožný vděk
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece a hluku měst se zdráhat zdají. Však nestřese jich zbožný vděk z nás nános mýtu, chladný věk,
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece a hluku měst se zdráhat zdají. Však nestřese jich zbožný vděk z nás nános mýtu, chladný věk, vidění tvrdé, bez soucitu.
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece a hluku měst se zdráhat zdají. Však nestřese jich zbožný vděk z nás nános mýtu, chladný věk, vidění tvrdé, bez soucitu. Ze sbírky Namol střízliv
Zvířata, jež nás pozorují glazovanýma očima, nejsoucně, když, mlčky, kují meč pro albína, tím ostřím nachu, vidoucně, tak hluboko do ledví vchází, že ošívat se nepomůže nám ani srst či hroší kůže, v úkrytě šatu jsme-li nazí. Co nám je klam a nepodstatné, ba k zavržení, jim je bůh. To, jako apel víry splatné, mu nedovolí smazat dluh. O smrti slova nepadají. Jsme v očích zvířat věční přece. Zřejmý v nás vidí počátek jak vítr, step, jak vodu v řece a hluku měst se zdráhat zdají. Však nestřese jich zbožný vděk z nás nános mýtu, chladný věk, vidění tvrdé, bez soucitu. Ze sbírky Namol střízliv
Pokud toto pochopíme a pokud víme, že démoni jsou mimo jiné i bytosti podvodné a že podvodnost jejich působení na nás spočívá v adoraci převládajícího přesvědčení, podle něhož je sám člověk příčinou, tvůrcem i cílem všeho okolního dění, stanou se nám zřejmými verše, v nichž se autor obrací proti estetikům a teoretikům všeho druhu, proti zdánlivě autonomnímu, tudíž vylhanému postavení všech iluzionistů a strůjců fiktivních světů.
Pokud toto pochopíme a pokud víme, že démoni jsou mimo jiné i bytosti podvodné a že podvodnost jejich působení na nás spočívá v adoraci převládajícího přesvědčení, podle něhož je sám člověk příčinou, tvůrcem i cílem všeho okolního dění, stanou se nám zřejmými verše, v nichž se autor obrací proti estetikům a teoretikům všeho druhu, proti zdánlivě autonomnímu, tudíž vylhanému postavení všech iluzionistů a strůjců fiktivních světů.
Zeno Kaprál: Namol střízliv, Pádlo stálosti, Zeleň blankytu, Vetus via 2002-2003