Článek
Národní galerie je na nákup právem hrdá. Dokázala přesvědčit ministerstvo kultury, aby výjimečný kus zaplatilo. Odborníci týdny zkoumali, zda je pravý, k čemuž jim původní majitel dal svolení. Zároveň jednal i s dalším kupcem. Obchod se řešil celé léto, hlavně přes telefony. Nakonec to vyšlo! Tak se dá zestručnit oficiální verze získání artefaktu státem.
Jenže. Příběh „zjevení“ madony je sice krásný, ovšem má v sobě mnohá PROČ. To zásadní zní: proč musí být původní majitel utajen? NG to moc objasňovat nechce. Možná proto, že nabízená vysvětlení ve stylu PROTOŽE zavání jedním národním traumatem: poválečným odsunem Němců z Československa. Konfiskacemi jejich majetku, které byly sem tam velmi divoké. S čímž přichází další otázka: kde byla madona posledních více než dvě stě let?
Podle informací NG prokazatelně stála v 19. století v kostele sv. Vavřince v Havrani u Mostu. Ale byl to rok 1801? Anebo 1899? Co s ní bylo pak? Kde byla do konce 2. světové války? Stěhovala se po ní, či zůstala tam, kde ji měli původní majitelé? Tedy následně odsunutí Němci? Ví o nich NG opravdu cosi víc, než že byli členové NSDAP? Což je argument sice legitimní, jenže té v Sudetech tehdy fandili, až na vzácné výjimky, všichni Němci.
Současný prodávající k madoně měl přijít v rámci doosídlování blíže neurčené oblasti, kde získal legálně dům. I tahle informace NG vzbuzuje další otázky. Vážně celou dobu nevěděl, že má takovou cennost? To o ní nikdy s nikým nemluvil? Proč trvalo skoro osmdesát let, než ji nabídl k prodeji? Kdo komu vlastně volal jako první v rámci „obchodu“?
Anketa
Divná je také další část oficiální verze vlastnictví sochy ze 14. století. Možnost, že by přečkala po válce na půdě „jen tak“, aniž by byla vážně poškozena. I vzhledem k tomu, že do podobných prostor sem tam zatéká, v létě je v nich horko, v zimě vymrzají, řádí v nich hmyz…
Otázek je jednoduše mnoho. Odpovědi na ně nečekejte. Smlouva je jistě dobře sepsaná, tudíž původní majitel v anonymitě zůstane. Pro NG to taky vlastně celé dobře dopadlo: madona bude klenotem v jejích sbírkách. Jen pro mě, vystudovanou historičku, milovnici detektivek je v tomhle příběhu moc nevysvětlených tajemství. A jsem si jistá, že (nejen) poválečný příběh vzácné sochy by vydal na knižní bestseller, v němž Češi nemusejí stát na straně „hrdinů“ a Němci na straně „padouchů“.