Článek
František Dryje: Surrealismus není Umění
Surrealismus je pro někoho DDT na měšťáky, pro jiného zástrčka, ve které chybí kolíky, pro dalšího slepá cesta k neexistujícím cílům. Pro Františka Dryjeho, člena Skupiny českých a slovenských surrealistů a šéfredaktora Analogonu, ale i pro jeho kolegy, surrealismus není Uměním, ale určitě je uměním.
Výbor obsahuje 22 textů (doslovy, recenze, ale i rozsáhlejší eseje) z let 1988 až 2004: kromě prezentace surrealismu, jeho osobností, jsou tu i stati o příhraničních autorech, např. o Karlu Vachkovi nebo Jaroslavu Haškovi.
Že Švejk nerespektuje autority, bývá i v čítankách - tam se ovšem dodává či donedávna dodávalo (už jsem je dlouho nečetl), že jde o despekt div ne konstruktivní, neboť král-princip (princip autority) je přece dobrý, špatní jsou jen rádcové. (Utopený oběšenec přejetý vlakem aneb Příběh elementární částice).
(Concordia)
Daniel Petr: Příběh z České mládeže
Další bytelná próza ze severočeské líhně. Však posuďte: Píšete zápočtový test? Nejdřív to musíte říct STAGu. Jdete na zkoušku? A ví o tom STAG? Studujete pajdák, protože vás fascinuje, jak se učíme jedni od druhých? STAGu je to úplně jedno, že je ten třetí, klidně si vám vleze pod předkožku, a když se mu znelíbíte, zanítí se a je po jízdě. S něčím takovým se Ondra nemohl smířit a v polovině semestru se odhodlal k protestní akci, za kterou si vysloužil vyloučení ze studia. Posral schody před hlavním vchodem na fakultu. Při vyšetřování, které se odehrávalo v kanceláři proděkana, neprojevil ochotu omluvit se schodům, které jediné do toho měly co mluvit, a na obvinění z veřejného pohoršování, které mu proděkan podal na kusu papíru, odpověděl pokrčením ramen. Na chodbě se ho PaeDr. Vachek zeptal, proč to proboha aspoň neudělal za tmy, a Ondra odpověděl, že se bál ukázat prdel na úplněk, aby nebyla náměsíčná.
Než do památníčků, to raději kladivem do hlav...
(CKK sv. Vojtěcha)
Z překladů:
Ana Mirandová: Peklo ráje
Děj románu, který se stal v r. 1989 v Brazílii bestsellerem (a Coelhem unavený český čtenář by se na to měl připravit a náležitě natěšit), je situován do města Salvador da Bahia, když bylo prvním městem Brazílie a centrem barokní kultury. Roku 1683 zde došlo k vraždě purkmistra, představitele koloniální správy. Představitelé intelektuální elity se postavili proti zlu a chamtivosti. Která strana ve sporu vyhraje, není až tak úplně nejdůležitější. Daleko podstatnější a čtenářsky přitažlivější je barvité líčení brazilské koloniální každodennosti. Přes den po sobě šly v nekonečném sledu jedna mše za druhou a lid se jich účastnil, aby odčinil své viny a mohl se oddat novým hříchům: smilstvu, krvesmilstvu, karbanu, nestoudnému obnažování, ožralství, bezpráví činění, násilnění, zmrhávání, mnohoženství, kradení, partykaření, cizoložstvu, zahálce, modlářství, sodomii, lesbičanství, obžerství. Nečetla náhodou tahle brazilská autorka Jaroslava Durycha?
(Přeložila Šárka Grauová. Torst)