Hlavní obsah

RECENZE: Šachta, alkohol a fotbal. Chlast nabízí poutavý portrét havířského regionu

2:39

Chcete-li článek poslouchat, přihlaste se

Dnes 28. 9., 16:45

Důl, fotbal, šikana, otcova brutalita i alkoholismus a mámina nemoc, to jsou základní pilíře Janova dětství. Honza vyrůstá v havířském městě na začátku 90. let. A jako svého románového hrdinu si jej zvolil spisovatel Ondřej Sysel. Za svůj knižní debut Chlast získal nedávno Literární cenu Knižního klubu.

Kniha Chlast si získala čtenáře i kritiky také díky silnému zobrazení prostředí, kde se mísí fotbal, hornická tradice, domácí násilí a alkoholismus, ale také touha mladého člověka přežít navzdory děsným okolnostem.

Článek

Sysel v próze nezapře, že se roky živí jako scenárista nekonečného seriálu Ulice. Právě úsporné dialogy dodávají textu syrovost, která se s hornickým prostředím těsně po sametové revoluci pojí.

Autor dokáže zachytit tamní atmosféru, která s sebou přináší tragédie spojené s privatizacemi. Pod Janovým komorním příběhem, ve kterém jde do značné míry o boj s jeho vlastními strachy, se odvíjejí velké události, k nimž patří i ztráta mužské hrdosti.

Horníci přicházeli v 90. letech o práci; původně privilegovaná profese spojená se sociálními jistotami byla najednou „navíc“. To vše dopadá i do intimního světa hlavního hrdiny. Otec si svou frustraci vybíjí – a to doslova – velmi brutálně právě na něm. Ze šachty míří rovnou do Šachty, což je hospoda. Když pak ztratí práci, zůstává už jen u alkoholu.

RECENZE: Každej z nás je jen závojnatka v igeliťáku

Knihy

Právě popis scén spojených s bitím je velmi drsný, ovšem ne samoúčelný. Krev a násilí patří ke koloritu prostředí, v němž Jan musí existovat. Ani útěcha spojená s fotbalem nepřichází automaticky. I tam na něj jako na „toho talentovaného“ čekají drsné rány. Jedinou konejšivou linkou příběhu je jeho vztah s bratrem a mámou, jenže ani tam není vše ideální…

Syslův román je zprávou o hledání vlastní osobnosti, odvahy vzepřít se násilí a jednou provždy opustit nepřátelský svět, který přijde všem v okolí normální. Jednoduše proto, že v něm podobně žijí i sousedé, spolužáci a celé město. Nikdo nikoho nezachraňuje, už jen lítost je brána jako projev slabosti. A ten, kdo devadesátky v naší zemi zažil, ví, že pro mnohé nešlo jen o nekonečnou, svobodnou a radostnou jízdu.

Autorovi se přes drsný Janův příběh daří v knize udržet citlivost. Lacině svého hrdinu nelituje. Nechává ho žít tak, jak dokáže. Stránku po stránce vás nakonec přes všechny rány a krvavé bitky převede, aniž byste se po dočtení knihy ocitli v těžké depresi.

Jeho poutavý text je totiž hlavně zprávou o naději, kterou musíme v životě mít za každého okamžiku, protože žít se zkrátka musí, což Jan dobře chápe. A vy mu držíte palce, aby dokázal dojít až ke svému vysněnému cíli.