RECENZE: Rodiče ani jméno si nevybereš

Autor v knize rozpracovává na základě skutečných případů příběh ženy a muže, kteří se prakticky rozhodli žít mimo společnost. Po svém, v souladu s přírodou a duchovními hodnotami.

Na pokrytí svých životních nákladů a potřeb ovšem zároveň využívají sociální dávky, případně podporu rodičů.

Právě za jejich peníze koupí rozpadlý statek v bývalých Sudetech. Sní o velké rodině, soběstačnosti, o prostředí, v němž budou pravidla tvořit jen oni.

Podobný přístup k životu s sebou ale přináší jistý konflikt se sousedy a s úřady. Situaci vyhrotí moment, kdy - už jako novopečení rodiče - své dceři dají netradiční indiánské jméno. Jitřní záře se v tu dobu stává středobodem jejich světa, což s sebou přinese další problémy. S lékaři, pojišťovnou, matrikou…

Kniha jde oproti úspěšnému seriálu stanice Voyo do větších detailů skutečného příběhu, včetně vykreslení hlavních postav. Rozvíjí ho v několika rovinách. Zesiluje tu, v níž se řeší dopady celé, kdysi hojně medializované kauzy ohledně jména, a zaměřuje se i na ty, kteří ji – byť v dobré víře – rozpoutali. Úřednice získávají oproti televiznímu zpracování v románu lidštější tváře.

Jejich rozhodnutí odebrat z rodiny plně kojené dítě čtenář sice stále tak úplně nechápe, ale co pochopí určitě, je snaha politiků udržet si své pozice za každou cenu v momentě, kdy se kauza stává veřejnou. Řešení je jednoduché: obětovat „nevinné“ v časech, kdy po jejich úřadu jde tisk a nadřízení.

Wlodarczyk ve svém románu nabízí bez příkras poměrně vyvážený pohled všech zúčastněných. S tím otevírá určité dilema moderní doby. Vykresluje lidi, kteří se dobrovolně ze společnosti nějakým způsobem, z různých důvodů vyčlenili, zároveň však bez velkých výčitek svědomí přijímají nabízené benefity…

Autorův vhled do ezo prostředí, kde se vzývají čakry, energie a síly přírody, kde se nevěří „systému“, je poměrně přesný. I ze svého okolí znám rodiče, kteří se vydali alternativní cestou, jenže automaticky počítají s tím, že jejich děti po ní chtějí také kráčet.

Největší rozhodnutí tak nakonec musí udělat sama Jitřní záře. Musí si najít odpovědi na vlastní otázky. K těm zásadním patří ta, zda vůbec může jít vlastní cestou bez ohledu na (ne)vůli rodičů.

Hledáte-li knihu na jedno odpoledne, ano, čte se velmi rychle, neznáte-li úspěšný seriál Voyo, sáhněte s klidem v duši po Jitřní záři. Prověřený příběh vás nezklame, i když některé scény v autorově podání – zejména ty sexuální – vás možná ve své drsnosti až zarazí. Budete-li jich mít moc, stejně jako já, přeskočte je. Dojem z Jitřní záře vám vynechání pár stránek nezkazí.