RECENZE: Lars Kepler roztáhl křídla. A krev dál teče proudem

Lars Kepler se proslavil knihami Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Písečný muž, Stalker, Zrcadlový muž a dalšími, stejně tak tím, že pro svět detektivek vymyslel postavu komisaře Joony Linny. V povídkové knize si to všechno neodpustil připomenout, což působí hravě a ukotveně. Zároveň se z něho ale s chutí vyvlekl a vydal jinam.

Povídky v pořadí, jak jsou v knize uvedené, mají vzestupnou tendenci. Zatímco v prvních třech (Faust, Klaun a zrcadlo a Závrať) nerozehrávají nijak mimořádné vyprávění ani drama, spíše jen tak proplují, tři další se vyloženě povedly.

V povídce Labyrint se autorský tandem vrací k postavě sériového vraha Jurka Waltera z knihy Písečný muž. Odtajní v ní jeho dětství, čímž emotivně a bez skrupulí zdůvodní, kde se v něm vzalo tolik krutosti a bezohlednosti.

Titulní Námořník je nejdelší ze všech uvedených povídek. Dvojice Lars Kepler v ní rozehraje případ sériového vraha a ambiciózní novinářky, jenž má bohatou zápletku, ale i vadu v tom, že po více než stech stranách textu trochu ztrácí napětí. Jistě i kvůli tomu, že směřuje k předvídatelnému rozuzlení.

I v něm však autoři patřičně použili svou silnou zbraň, kterou je svižné vyprávění. Jednotlivé odstavce často tvoří jen jedna věta, není v nich nic navíc, informace v nich není rozmělněná, naopak nesou jen to, co je pro plynulý postup příběhu i jeho dramatičnost potřebné.

V podstatě stejné je to v poslední povídce Démon Expo. V předmluvě k ní autoři uvádějí, že jde o cosi speciálního a pro ně zábavného. Následuje výborně vyfabulovaný příběh se skvělým motivem i svižné psaní, s nímž není těžké propadnout ději tak, že se čtenář začne ve vymyšleném americkém městě Proof, ve kterém se koná první výstava démonů, docela dobře orientovat.

Démon Expo je mastrštyk, povedený odklon tandemu Lars Kepler od tradičních detektivek a thrillerů k žánru sci-fi.

Krve je v něm ale dost, stejně jako v dalších povídkách. Lars Kepler je totiž tandem, jenž ji ve svých dílech nechává často doslova crčet, aby zvýšil napětí a emoce příběhů. Přitom kdyby trochu ubral, jistě by je to zásadně neoslabilo.

Když je ale dobrý konec, je dobré všechno. Námořník je sbírka povídek, které jsou ve světě Larse Keplera oživením. Nejenom že napovídají, že jeho záběr je širší, než se mohlo zdát, nýbrž odhalují i jeho schopnost dostat na krátkou plochu vyprávění, které má napětí i spád. U povídek může být už jenom to dokladem kvality.