RECENZE: Jakuba Katalpa nenechává vydechnout od válečných hrůz

Katalpa knihu skládá ze tří samostatných příběhů, které se na začátku a potom až ke konci slévají v celek. Pojednávají o mladých ženách v područí totalitního režimu, které se snaží si i během bezútěšných roků na přelomu třetí a čtvrté dekády minulého století zachovat tvář a naplnit obyčejné lidské touhy.

Trojici hlavních postav tvoří Helena s německým původem, která je donucena pracovat v kanceláři pracovního tábora, Běla, pohrobek vojáka padlého za první světové války, jež se s předčasnou otcovou smrtí nedokáže vyrovnat, a nakonec švadlena Anežka. Ta udržuje riskantní milenecký poměr s nacistickým úředníkem, který se zištnými úmysly krutě zneužívá holokaustu.

Nejpřesvědčivěji z osudů vystupuje právě Anežka, rozeklaná mezi láskou ke špatnému člověku a vlastním nemilosrdným svědomím, na něž navíc dopadají partnerovy nekalé praktiky.

Na druhou kolej tak odsouvá ostatní protagonistky, které přitom nesou ve válečném kontextu neotřelá témata, například rozbujelou drogovou závislost nebo zapovězené sexuální preference.

Románu nicméně ubírá na důrazu i čtivosti neustálé rušivé střídání vypravěčských perspektiv, mnohdy i po pouhé dvoustraně. Pro přehlednost i větší napojení na prožitky hrdinek, jejichž hlas je pokaždé poněkud násilně utnut, by nebylo od věci zvolna rozvést jednotlivé podkapitoly.

Mohl by tak o to víc vyniknout procítěný až slastně vycizelovaný jazyk spisovatelky, která dokáže i při procházení temnými dějinami vykřesat poetiku a krásu.