Článek
Každá významná pražská scéna by po něm sáhla, ale všechny měly smůlu. Byl vázán na rodiče – a ti prostě žili v Ostravě.
Byl to herec od Boha. Měl charisma. A řekl bych, že čím byl starší, tím byl lepší, opravdovější.
Jeho hlas, ale i vizáž totiž zrály k tomu, že mu mimořádně seděly postavy, které od života už dostaly pořádně naloženo, prostupuje jimi skepse, ale mají svoji pravdu, energii i přitažlivost.
Vůči talentu Norberta Lichého je dost nefér, že nevznikl film, který by stál na jeho herectví a jenž by je uchoval ve vizuálně vytříbené podobě. Takové štěstí měl Rudolf Hrušínský, když jej Juraj Herz obsadil do role pana Kopfrkingla ve Spalovači mrtvol. (A předloni takové zadostiučinění potkalo přehlíženého Michala Kerna, který ztělesnil titulní roli ve filmu Arvéd.)
OBRAZEM: Norbert Lichý a jeho role v divadle, televizi a filmu
Pana Kopfrkingla jsem viděl právě i v podání Norberta Lichého. „Bezruči“ svoji dramatizaci uváděli od září 2016 do předloňského dubna. Lichý za roli získal nominaci na Cenu divadelní kritiky i na Cenu Thálie (záznam inscenace nabízí platforma Dramox). Lichého Kopfrkingl nebyl kopií Hrušínského verze. Byl jiný, zemitější, asi méně slizký. Tu charakteristiku lovím z pocitu, který ve mně role zanechala. Možná ta slova už nejsou přesná. Ale na inscenaci nikdy nezapomenu.
Když vřazuji Lichého do určitého kontextu, napadá mě ještě někdo, Jan Libíček. Rovněž obrovský talent. Obdobný pyknický typ. Mohutná postava, u níž vás napadá, jak dlouho tělo toho člověka vydrží. Lichého schránka to zvládla do devětapadesáti let. Libíček zemřel v pouhých dvaačtyřiceti.
Libíček zažil šedesátá léta, v divadle pracoval i s takovými režiséry, jakými byli Otomar Krejča, Václav Hudeček, Jan Grossman; ve filmu jej v té dekádě režírovali kupříkladu Karel Zeman, Evald Schorm, Hynek Bočan, Antonín Máša, Jiří Menzel, Jiří Krejčík. Řekl bych, že právě do takové filmové společnosti by Norbert Lichý zapadl spíš než do myšlenkově daleko rozbředlejší současné české kinematografie.
Naštěstí aspoň hlasové umění Norberta Lichého je zakonzervováno několika výraznými audioknihami.
Tou nejrozsáhlejší je vloni na podzim vydaná korespondence Voskovce a Wericha; Lichý čte part druhého z nich. Projekt vznikal čtyři roky a nahrávka trvá 68 hodin. Ještěže se to stihlo…
(Autor je editorem webu ČT art)