Článek
Po knihách Taková ženská jako já, Matka s ručením omezeným, Matka v trapu a Biograf láska předpokládám, že se i tentokrát držíte svého tématu.
Ano, opět je to téma, které se v mých knížkách pravidelně opakuje: ženské přátelství, které často může vzniknout jako náhoda nebo náhodné setkání. Ale věřím, že je to pokaždé trochu jiné, aby se mé čtenářky nebo i čtenáři nenudili.
Tentokrát ta přátelství vzniknou mezi třemi ženami tří generací, které se shodou náhod seznámí v satelitu. A nakladatelství Motto, které moje knihy vydává, vymyslelo hezký slogan, s kterým se plně ztotožňuji: „Muži přicházejí a odcházejí, kamarádky zůstávají.“
Co tedy muži v téhle knížce? Vzala jste je oproti těm minulým víc na milost?
Popravdě řečeno, ani tentokrát z toho nevycházejí jednoznačně kladně jako milenci, manželé či otcové. Ale jsou tam muži, u nichž existuje naděje, že by bylo možné je milovat. A doufám, že čtenářky pochopí, že pokud to jednou s mužem nevyjde, není třeba ztrácet naději, protože stejnou náhodou, jakou potkáme své kamarádky, můžeme potkat i chlapa, s kterým si i ve zralém věku dokážeme porozumět.
Když už milostné okouzlení a erotika není úplně v popředí zájmu, můžeme najít někoho, kdo nás na první pohled třeba úplně nepřitahuje, ale na ten druhý zjistíme, že život s ním by se dal ještě zkusit.
Když píšete knihy na toto téma, určitě se jím sama zabýváte. Co si v té souvislosti myslíte o tom, že dnes čím dál víc lidí žije single?
Mám dokonce v knize jednu hrdinku střední generace, která se rozhoduje, jestli být single a jít za svou profesí a ctižádostí ji vlastně nenaplňuje víc než průměrný partnerský vztah. Mám totiž ve svém okolí spoustu lidí, kteří překročili třicítku, pětatřicítku a zůstávají single, protože už velmi složitě navazují vztahy.
Myslím, že je to hodně dáno tím, že se dnes mnoho vztahů navazuje virtuálně. Lidé se seznamují na seznamkách a platformách, kde o sobě často vytvářejí falešné obrazy.
Kmotrem nové knížky Uljany Donátové byl herec a hudebník Vojtěch Dyk.
Pro mladou generaci je tudíž velmi složité potkat někoho, kdo by byl opravdový, živý člověk. A vztah, který vzniká na základě komunikace na sociální síti, musí počítat s tím, že každý o sobě vytváří obrazy, které nemusejí být pravdivé.
Já svými knihami hlasuji rozhodně pro živé vztahy. I když vím, že je to složité, svou roli mohou hrát i určité obavy, protože celý svět je složitý, svým způsobem nebezpečný. Je snadné narazit na člověka, který se nechová férově, a z toho plyne spousta obav.
Nebylo to ale tak vždycky? Nesouvisí současná situace spíš se změnou společenského pohledu na párové vztahy? Konec nadvlády muže nad ženou, vznik superkorektnosti, ztráta gentlemanství…?
Souhlasím, ale přesto si myslím, že sociální kontakty se posunuly do jakéhosi meziprostoru. Spousta lidí žije na sociálních sítích, vnímá je jako nezpochybnitelnou pravdu. Chybí oční kontakt, to prvotní oťukávání… V seznamování na sítích je podle mého názoru mnohem víc lží než v přímém kontaktu.
Vy zjevně nejste velká fanynka sociálních sítí…
Ani je téměř nepoužívám, jsem stará škola. Radši jdu s kamarádkou na kafe se vypovídat, než abych si s ní vypisovala nebo něco sdílela na Instagramu. Ale doufám, že se to začíná maličko otáčet. Že ten přímý lidský kontakt zase nabude na důležitosti, kterou díky oslnění moderními technologiemi do určité míry ztratil, a myslím, že řadě lidí chybí.