Hlavní obsah

GLOSA: Kdo z vás na Vladimíra Boudníka dneska má?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Letošní tuzemské kulturní jaro bylo mimo jiné ve znamení nedožitých stých narozenin výtvarníka Vladimíra Boudníka. Tvůrce, který předčasně zemřel na konci roku 1968, byl připomenut řadou textů i rozhlasovými pořady. V neposlední řadě vyšla monografie, kterou sestavila historička umění Eva Čapková.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Co myslíte, máte na něj? Z výstavy Vladimíra Boudníka v roce 2017 v Muzeu hlavního města Prahy

Článek

Reprezentativně pojatou knihu Zrcadlo mého života vydalo pražské nakladatelství Kavka, svázané se stejnojmennou prodejnou výtvarné literatury. Nachází se nedaleko Národní třídy. Sem jsem si zašel monografii zakoupit.

Prodavač Standa (jeho identitu jsem vydedukoval z webových stránek firmy) mi současně nabídl, ať si v prodejně prohlédnu výstavku Boudníkových děl.

Vzápětí mi k prohlížení přidal ceník, neboť Kavka díla rovněž prodává. Jedna taková pěkná grafika – v knize je reprodukovaná a stojí u ní Bez názvu, rok 1965, 28,1 × 49,5 cm – je k mání za 88 000 korun. Zaujala mě rovněž kombinace čtyř drobných grafik a dopis Vladimíra Boudníka, který v lednu 1958 adresoval Otu Janečkovi. Vzápětí mě zaujala i cena – 450 000 korun.

Publikace, která splácí dluh Vladimíru Boudníkovi

Kultura

Nejnovější, 134. číslo čtvrtletníku Revolver Revue obsahuje anketu o Boudníkově významu. Několik respondentů vzpomíná, jak po antikvariátech vídávali umělcovy grafiky za pár stovek.

Jeden z takových hlasů: „Současně v té době se ještě daly v antikvariátu v Dlážděné ulici v Praze úplně běžně koupit některé Boudníkovy grafiky, tuším za 200–300 Kčs,“ píše editor a esejista Tomáš Mazal a tou dobou myslí normalizaci. „Ovšem ta částka byla pro studenta vysoká, takže jsem grafické skvosty jenom okukoval. Až jednou, časem si nějakou koupím… Říkal jsem si.“

Antikvariát v Dlážděné byl pro mě (coby studenta) v první půli osmdesátých let pravidelnou zastávkou. Nosím v sobě jakési tušení, že jsem tam tehdy „nějaké Boudníky“ také viděl. Grafiky jsem ovšem nesbíral, i když jsem Boudníkovo jméno znal z textů Bohumila Hrabala.

A když jsem časem došel k tomu, že bych chtěl mít na stěnách bytu výtvarná díla od toho či onoho autora, potkalo mě to, co naznačuje Tomáš Mazal – mezitím se z Boudníka stalo zboží pro docela jinou klientelu.

Díla muže, jenž pracoval a žil v podmínkách vpravdě proletářských, si dnes mohou dovolit lidé, kteří se hmotně i mentálně nacházejí od Boudníka na míle daleko. Nám ostatním zbývá monografie od Evy Čapkové. Ale opatrně – i těch 1690 korun, co kniha stojí, může teď být pro některé obdivovatele Boudníka stejně hodně, jako kdysi pro studenta Mazala byly ty dvě či tři stovky…

Boudníkova genialita se skrývá v prasklinách

Kultura

Výtvarnou Boudníkovu cenu získal grafik Mikoláš Axmann

Kultura
Související témata:
Vladimír Boudník

Výběr článků

Načítám