Foglarovky vystřídaly komiksy a manga. V Liberci začal veletrh dětského čtenářství

K příležitosti veletrhu také vznikla tradiční festivalová kniha nazvaná Divnoplaneta.

„Název knihy je dvojsmysl, že naše planeta je plná divů, ale taky trošku divná. Má to evokovat to, abychom si planety vážili,“ popsala autorka textů Jitka Mrázková. Knížku doplňuje pexeso a interaktivní prvek.

Návštěvníky čekají až do konce týdne scénická čtení, workshopy i program pro celé rodiny a také setkání s oblíbenými autory a ilustrátory. Na tradiční svátek knih a dětí do Liberce přijedou například Galina Miklínová, Ester Stará či Petr Stančík a jiní. S autory se mohou lidé setkat nejen při scénických čteních, ale i třeba přímo u stánků.

Jednou je třeba Kateřina Blažková, spoluautorka knihy s netradičním názvem Ádinka v říši Pankreas.

„Naše knížka je o tom, jak se Ádinka dostane dovnitř svého těla a prozkoumává, jak strava ovlivňuje naše zdraví. Součástí knihy je i mapa potravin, díky které si děti představí, do jaké skupiny které jídlo patří,“ vysvětluje autorka. Ač byla impulzem ke vzniku osobní zkušenost s dítětem trpícím cukrovkou prvního typu, jde o dobrodružný příběh. A dobrodružství stále dětským knihovnám vévodí.

„Menší děti hodně v knihách zachraňují zvířátka, to je trend, co už delší dobu běží a kupodivu ještě neustal. Pak jak děti stárnou, obracejí se k mangám, které jsou nyní velkým hitem, stejně jako komiksy, kterých hodně přibývá a jsou výtvarně velmi pěkné,“ popisuje hlavní organizátorka veletrhu Radka Vojáčková.

Jinak ale podle jejích slov stále vládne dobrodružná literatura, pod kterou ale děti označí všechno, co v sobě skrývá nějaké dobrodružství. Ať je to fantasy anebo nějaké klasické reálné dobrodružství nebo něco z historie. Nelze si pod tím představit třeba Foglarovky.

Knihy v současnosti hodně soupeří s monitory mobilních telefonů nebo počítačů či tabletů.

„Je nesmírně těžké v současné době děti ke knížce přilákat, právě proto, že mají bohatou nabídku jiné zábavy než čtení. To pro ně není zábavou do té chvíle, než se pročtou mnoha hodinami a stanou se z nich čtenáři, kteří si začnou příběh užívat. Pro ně je to práce, a to je samozřejmě snazší si sednout k počítači,“ vysvětluje Vojáčková a pokračuje: „Já ty děti chápu, protože pracovat ještě i po škole je náročné, když mají na výběr. A je právě na nás dospělých, abychom je do příběhů nalákali.“

Ke čtení by měli podle ní vést jak učitelé ve školách, tak i rodiče. „Myslím, že když děti odejdou ze školy funkčně čtenářsky gramotní, tedy nejen, že zvládnou přečíst písmenka, ale i rozumí textu, tak je to to nej, co si mohou ze školy odnést,“ míní Vojáčková.

Podle ní by měly děti poznat, že kniha je krásnou zábavou, kterou si prožijí jen oni sami a nikdo jim do toho nemluví. Rodičům radí, aby je neopouštěli ve chvíli, kdy se naučí číst. Doporučuje si s nimi občas sednout a ještě klidně v páté, šesté třídě si s nimi společně číst nahlas a třeba se i střídat.

„Může se z toho stát i příjemný rituál, kdy si s dítětem sednu a můžu být jen s ním a užíváme si příběh společně,“ doporučuje.