Článek
Klempíř vedením galerie do doby, než nový ředitel vzejde z konkurzu, pověřil ředitelku Sbírky starého umění Olgu Kotkovou. Ta zůstala i šéfkou sbírky. Na otázku, zda se do konkurzu přihlásí, zatím nechtěla odpovídat.
Inzerát o výběrovém řízení úřad uveřejnil na svém webu. Výběrové řízení bude dvoukolové, ale složení výběrové komise na webu není. Klempíř již dříve uvedl, že o některých kandidátech na šéfa NGP uvažuje; zda některé potenciální zájemce o tuto funkci ministerstvo oslovilo, není zřejmé.
Odpověď MK na tento dotaz ani na složení komise se Novinkám nepodařilo ve středu získat. ČTK uvedla, že „výběrová komise je složena ze zástupců ministerstva kultury a odborníků z oblasti muzejnictví, galerijní praxe, dějin umění a oborových organizací“.
Minulé výběrové řízení, ze kterého vzešla Alicja Knastová, trvalo šest měsíců, od poloviny dubna do poloviny října 2020.
Mezi požadavky na uchazeče o jejího nástupce nejsou specifikovány podmínky odborného vzdělání. Uchazeč jen musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu a „znalosti z oblasti muzeologie a dějin umění“. Výhodou pro uchazeče mají být aktivity v profesních orgánech.
V inzerátu také stojí, že „výběrové řízení se uskuteční podle pravidel, která budou schválena ministrem kultury“. Vyhlašovatel si vyhrazuje právo zrušit výběrové řízení kdykoliv v jeho průběhu.
Odvolání Knastové Klempíř zdůvodnil tím, že NGP potřebuje posílit odbornou prestiž, rozvíjet potenciál sbírek a je třeba rozvíjet její postavení v evropském kontextu.
Ministr kultury Oto Klempíř
„Cílem výběrového řízení je vybrat kandidáta s vysokou odbornou kvalifikací, prokazatelnými manažerskými zkušenostmi a jasnou vizí dalšího směřování instituce,“ sdělila ČTK mluvčí MK Barbora Šťastná.
Generální ředitel bude podle ní odpovědný za komplexní řízení organizace, její strategický rozvoj, odbornou činnost a hospodaření. Jeho úkolem bude také vedení významných investičních projektů, které galerie v současnosti realizuje nebo připravuje.
NGP má sice před sebou velkou investiční akci v podobě stavby depozitáře, jejím největším problémem je však nedostatečná atraktivita pro návštěvníky, kterým v instituci chybí více přitažlivých výstav. Na ně ale galerie nemá dlouhodobě peníze, neboť většinu státem přidělených peněz musí vložit do provozních nákladů a také do dalších činností daných ze zákona, které plní.
Odborníci se shodují na tom, že pokud Národní galerie Praha nezíská do svého čela silnou osobnost, která bude pro svého zřizovatele rovnocenným partnerem, situace se příliš nezlepší.
