Článek
Vzhledem k tomu, že deska je z 90% sbírkou středoproudových coververzí starých soulových a muzikálových melodií, těžko lze hodnotit nějaký umělecký přínos, ale určitě se lze bavit o profesionalitě provedení, čili řemeslu.
Jako popová zpěvačka je Nývltová velmi slušná, v českých poměrech snad dokonce dobrá. Hlas má, některé tracky se jí podařilo podat s jistou vášní a na začátku desky prokázala vkus výběrem zahraničních skladeb (Son of a Preacherman nebo Tell Me About It).
V druhé polovině si to ale pokazila ucouranou muzikálovou vatou domácí provenience, nepotěší ani banální marcipánové aranže, ani blábolivé texty (klišé typu: "královna má", "tvé objetí" atd.) Zařadit Michala Davida a Karla Svobodu vedle hitů proslavených Arethou Franklin a Joss Stone je docela úlet. Kamila Nývltová asi zatím neví, čím chce být - mladší verzí Vondráčkové, nebo dračicí v americkém stylu?