Článek
Slyšet tyto cykly krátkých skladeb jako celek je možné jen výjimečně. Z prvních dvou znějí koncertně jen jednotlivé části, Suita A dur se hraje ve Dvořákově orchestrální úpravě.
Poetické nálady prezentují Dvořáka jako programního skladatele. Hrát tyto skladby znamená vystihnout jejich náladu danou názvy jako Na starém hradě, Jarní, Na táčkách či Furiant. Kahánek je hrál s prostotou a citlivým pochopením pro jejich naladění, zbytečně je neromantizoval ani nedramatizoval, nechal jejich příběhy vyprávět ryze hudebním jazykem. Zaujal už vstupní Noční cestou s široce vyklenutými melodickými plochami a něžnou dynamikou. Smysl pro vnímání celku osvědčil v kontrastu hravého Reje skřítků s klidně rozezpívanou Serenádou, krásně vygradoval obě závěrečné skladby U mohyly a Na Svaté hoře, zvláště té poslední vtiskl náladu venkovského procesí s písněmi i zaznívajícími zvony.
Ve Suitě A dur rozezněl klavír v celé jeho zvukové i barevné škále a dokázal, že i původní klavírní verze této Dvořákovy vrcholné skladby má své koncertní opodstatnění.
Silhouety jsou plodem skladatelova mladického zrání a svým charakterem odpovídají klavírním produkcím v měšťanských salonech Dvořákovy doby. To však nic nemění na jejich interpretační náročnosti. Kahánek je zahrál brilantně, dokázal zaujmout posluchače i na velmi malé ploše stručné miniatury.
Klavírista Ivo Kahánek miluje českou hudbu a nejlíp relaxuje v horách
Nebyl to recitál, na němž by klavírista efektně předváděl všechny své hráčské kvality, ale služba Dvořákovu opomíjenému dílu. Ze strany Kahánka však provedená s poctivostí, pokorou a také nepřeslechnutelnou muzikantskou radostí. Ve Dvořákově klavírním díle se představí spolu s mladší generací interpretů i na koncertním klavírním maratonu 19. září.
Může se vám hodit na Zboží.cz: