Hlavní obsah

Jsem pořád stejný, tvrdí Jaromír Nohavica

Právo, Radmila Hrdinová

Jaromír Nohavica vystoupil od 29. srpna do 1. září na sérii koncertů na open air scéně Divadla Kalich v rámci Hvězdného léta pod Žižkovskou věží v Praze. Odpolední koncert pro děti vystřídaly večerní recitály. Za spoluúčasti muzikantů Roberta Kusmierského, hráče na klavír i akordeon, a perkusisty Pavla Plánky Nohavica potvrdil devízu charismatického zpěváka, tvůrce a miláčka publika.

Foto: František Ortmann/Ceny Anděl

Jaromír Nohavica koncertoval v Praze.

Článek

Koncert otevřelo krátké osmdesátkové retro. Pravda a lež, Mávátka, Slezské muzeum či Těšínská nejenže potěšily, ale nastavily i závažnější myšlenkovou a tematickou linku, na kterou navázal vzápětí i písničkou Každý si nese své břímě.

„Máme za sebou nelehké časy,“ připomněl Nohavica a v tomto duchu se nesl celý dvouhodinový koncert, zábavnost vyvažovaná vážnější notou. Ohlédnutí za čtyřiceti lety tvorby střídaly aktuální písně z posledního alba Máma mi dala na krk klíč a nechyběly ani úplné novinky.

Nohavica střídal klasickou kytaru s elektrickou, heligonku s dřevěnou píšťalkou v krásné lidové Ide synek do maštala, a dokonce vzal do ruky i dávno zavržené housle.

A stejně tak pestře se měnily žánry. Od francouzského i ryze „těšínského“ šansonu k nefalšovanému pražskému kupletu, od jazzu přes reggae, bossanovu až po dechovku i Mozarta. Ale pořád to byl Nohavica, se svým stále podmanivě znějícím hlasem, texty, jimiž se „klaní básníkům České země“, a nenapodobitelnou komunikací s diváky.

„Pořád jsem stejný,“ ujišťoval Nohavica vyprodané hlediště. Ale nemá pravdu. Je čím dál lepší, zralejší a bohatší o nabyté muzikantské i životní zkušenosti, prožitky a pokoru.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám