Článek
Josef Sudek se celoživotně vyhýbal barevné fotografii, protože umění spatřoval ve fotografii černobílé. V trpělivosti počkat na to správné světlo, v kráse najít nejoriginálnější, přitom přirozeně působící úhel pohledu.
„Výtvarný cit, přirozená zvídavost a neuvěřitelná houževnatost z něj udělaly uznávaného mistra fotografického oboru. A i když byl velmi slavný, nedbal na formality,“ uvádí fotograf a odborník na skenování Petr Šálek, který se podílí na digitalizaci bohatého Sudkova odkazu.
Hlavní část výstavy, připravená z pozůstalosti uložené ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze, představuje výběr z nově zhotovených digitálních tisků. Celkem 75 digitálních tisků, z nichž část sám Sudek nikdy nevykopíroval. Diváci je tak v Galerii Kinský uvidí ve výstavní premiéře, a právě to činí tuto výstavu jedinečnou.
Přitom nejde o klasickou retrospektivu. Spíš o mozaiku, jež nechává nahlédnout do bohaté pokladnice Sudkových námětů, od portrétů známých osobností až po některé z jeho slavných cyklů. „Pro tuto výstavu jsme mohli vybrat jen zlomek skenů negativů,“ upozornil kurátor výstavy Jan Mlčoch.
Na výběru spolupracoval jak s Petrem Šálkem, tak s vedoucí restaurátorského oddělení Uměleckoprůmyslového muzea Martinou Chadimovou. A s instalací jim podle svých slov pomáhal i František Kinský, který fotografa znal.
„Upoutal mě už jako studenta, když jsem ho potkával cestou do školy. Chodil jsem totiž do školy ve Zborovské ulici, kousek od jeho ateliéru na pražském Újezdě. Působil poněkud exoticky a zvláštně s jeho kabáty a kalhotami na jedné kšandě. Nápadný byl i tím, že neměl jednu paži,“ zavzpomínal Kinský a prozradil, že ve chvíli, kdy se probíral desítkami a desítkami fotografií, z nichž se vybírala výstavní kolekce, se mu vybavil ještě jeden okamžik.
Cestou z dlouhého flámu
„Jednou jsem se vracel ve čtyři hodiny ráno z flámu. Jdu přes Karlův most a nebyla tam noha. Najednou vidím postavu a u ní ohromnou kameru. Stojí, zaměřeno na sochu a čeká na slunce, až se dostane do správné polohy. Teprve až uvidí ten pravý odlesk světla, zmáčkne spoušť. Bylo to neuvěřitelné,“ dodal Kinský.
Výstava v Galerii Kinský má dvě části. Ta druhá ve výběru Petra Šálka představuje Josefa Sudka na fotoportrétech jeho přátel, fotografů Václava Chocholy, Miloně Novotného a Miroslava Peterky.
„Přátelé Josefa Sudka fotografovali při nejrůznějších příležitostech. Obzvlášť mám rád snímek z koncertu v Rudolfinu. Sudek nikdy příliš nedbal na to, co má na sobě. Proto se neodvážil jít do sálu, ale sedí zezadu na schodech a poslouchá Janáčka, kterého miloval,“ upozornil na jeden ze snímků František Kinský.
Expozici oživují i ukázky historického vybavení fotografického ateliéru jako připomenutí techniky, kterou Josef Sudek používal, a série portrétů grafika Václava Sivka, který byl za války Sudkovým učedníkem.
Výstava v Galerii Kinský v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí je přístupná veřejnosti od 22. května do 1. listopadu 2026.
Fotograf Josef Sudek
- Narodil se 17. 3. 1896 v Kolíně, zemřel 15. 9. 1976 v Praze.
- Vyučil se knihařem. Během první světové války přišel po zranění na italské frontě o pravou ruku.
- Vlastní ateliér měl od roku 1927 až do své smrti. Zatímco se zpočátku soustředil ve své tvorbě na vnější svět, a to v duchu funkcionalistického pohledu na umění, včetně reklamní a propagační fotografie, od 40. let minulého století se jeho poetika změnila a on se přiklonil k subjektivní fotografii.
- Při práci využíval staré velkoformátové kamery.
- Ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze je na 21 tisíc Sudkových autorských pozitivů a asi 27 tisíc negativů.
- Veřejnost zná jeho dílo i z řady knih, velmi známá a populární je jeho Praha panoramatická z roku 1959.
