Článek
Diváci zažili večer, který lze označit jako „one man show“ Jiřího Suchého. Čerstvý osmaosmdesátník odzpíval téměř dvouhodinový večer v pozoruhodné formě a stačil ještě uvádět každou píseň krátkou vzpomínkou.
Byl to anglický gentleman, vzpomíná na Karla Gotta Jiří Suchý
Režisér Michal Caban mu připravil šachovnicovou černobílou scénu vycházející z onoho recitálu v roce 1964. Bez zemřelého Šlitra samozřejmě nebylo možné realizovat všechny tehdejší písně, takže Suchý připravil vlastně pásmo největších semaforských hitů od úvodní Margarety až k závěrečnému Blues pro tebe a Nashledanou.
Nelze opomenout ani účast Jitky Molavcové, která se připojila v závěrečné půlhodině a jejíž přítomnost doplnil Suchý vzpomínkou, jak jí se Šlitrem ještě neznámou zaregistrovali v publiku při její první návštěvě Semaforu.
Vzpomínka na Matušku i Gotta
Na zadní stěně se k programu promítaly snímky z televizního Recitálu či z historie Semaforu. Při písni Tereza Suchý připomněl i její dva zemřelé interprety Waldemara Matušku i Karla Gotta, na což publikum vřele reagovalo.
Ti, kteří v Rudolfinu, kde podle slov Šlitra „mají vždy slušně naladěný piano a choděj tam fajnoví lidi“, tentokráte chyběli, budou moci koncert zhlédnout v České televizi. Festival Struny podzimu pokračuje v úterý vystoupením amerického jazzového pianisty Freda Hersche.
RECENZE: Bez Vestpocketky by nebylo Semaforu
