Článek
Málokterý muzikál má tak slibné dramatické východisko jako příběh rozdvojené osobnosti psychiatra doktora Jekylla a jeho uměle stvořeného alter ega, vraždícího monstra Edwarda Hydea. Bricusse přidal k této polaritě i patřičnou love story v postavě Jekyllovy ušlechtilé snoubenky Emmy Carewové a erotiku v osobě prostitutky Lucy Harrisové, Wildhorn pak hudbu, respektující jak dramatičnost, tak i sentimentalitu předlohy. Zdálo by se tedy, že je tu zaděláno na divácký "kasaštyk". Přesto publikum odměnilo páteční premiéru rozpačitým potleskem. Příčina nevězí v titulu samotném, ale v jeho ztvárnění.
Problém začíná u textu: Adam Novák se v programu alibisticky (a naivně) svěřuje s nástrahami, jež klade na překladatele angličtina. Nic to nemění na tom, že v jeho překladu čeština kulhá nepřirozenou deklamací a posluchače zaskočí cimrmanovské rýmy typu "Máme tu už další vraždu, stejně jak tu první vraždu" či klopotné konstrukce zmíněné v titulu této recenze.
Lucie Loosová vytvořila pro Jekylla realistickou dekoraci londýnské ulice se svítícími okny a lucernami. Tím, že scéna nutí herce chodit z boků jeviště, jen vyniká nedivadelnost sálu, v němž trvá věčnost, než postava přijde a odejde. Kostýmy se přidržují historické stylizace, proměna Jekylla v Hydea se omezí na rozcuchané vlasy, černý plášť a krví postříkanou košili. Omlouvám se, pokud mi z odstupu osmnácté řady unikly jemnější detaily.
Nepovedená režie Rino Breziny
Problém inscenace tkví především v naprosto nenápadité režii, kterou předvedl až ze Švédska povolaný Rino Brezina. Dramaticky vděčnou předlohu proměnil v nudné loutkové divadlo s recitujícími postavami v statickém aranžmá. Do pološera, v němž se inscenace utápí, ilustrativně svítí rudě, jde-li o vraždu či o krev, ale odlišit výrazně Jekylla od Hydea, natož se dotknout tématu odkrývání zla v lidské psychice, se mu nepodařilo.
Daniel Hůlka v titulní dvojroli přitom na premiéře dokázal, že hlas pro tuto náročnou postavu rozhodně má, jeho výkon však postrádal přesvědčivost, opřenou o jasné režijní vedení obou postav. O něco lépe se mu dařilo v Jekyllovi, jeho Hyde však sklouzával až k parodii. Slavná "schizofrenní" Transformation (Proměna), v níž pěvecky i herecky zápasí Jekyll s Hydeem, se omezila jen na neustále klekání a vstávání a stereotypní střídání rudých reflektorů.
Z ženských postav zvládla Iveta Dufková Emmu po pěvecké stránce, po herecké zůstala ale u operetní přibližnosti, což mělo vliv i na její sice intonačně čistý, ale dramaticky málo propracovaný hlasový projev. Tereza Duchková naopak dokázala obdařit Lucy živočišnou smyslností i citem, ale zase postrádala intonační jistotu. Z dalších postav podal solidní výkon Josef Laufer jako Jekyllův přítel John a Oldřich Kříž jako Sir Danvers Carew.
Ani tradičně spolehlivý karlínský sbor se tentokrát nepředvedl v nejlepším světle, špatnou srozumitelnost textu násobila i nejistota pěveckého projevu. Razantní proměna zvuku karlínského orchestru, který hostující dirigent Alexander Frey sliboval obdařit neslýchaným "hollywoodským filmovým zvukem", rovněž nijak neoslnila - orchestr předvedl slušný výkon, tempově, dynamicky a výrazově však málo rozlišený.
Karlínský Jekyll a Hyde přinesl zklamání z titulu, který se mohl zařadit mezi špičkové pražské muzikály. V tomto provedení však nikoli.
Leslie Bricusse - Frank Wildhorn: Jekyll a Hyde
Překlad a české texty písní Adam Novák, režie Rino Brezina, hudební nastudování a dirigent Alexander Frey, sbormistr Irena Pluháčková, choreografie Helena Brousková, světelná režie Pavel Dautovský, zvuková režie Petr Kosař, Hudební divadlo Karlín, česká premiéra 10., 11. a 12. 3. 2005 v Kongresovém centru Praha.