Článek
Cheyenne se dvacet let nudí ve svém krásném domě. Občas ho někdo na ulici pozná, ale davy fanoušků ho nepronásledují. Nic nového už netočí, žije jen z minulosti, pořád nosí staré „gothic“ oblečení a přitom se propadá do melancholie, z níž ho chvílemi vytrhává svým mateřským přístupem pouze manželka, vyrovnaná zralá žena (Frances McDormandová).
Když zemře jeho otec, s nímž se nestýkal, protože jako teenager získal dojem, že ho nemá rád, vydá se do Ameriky. Dozví se, že stařec celý život toužil po jediném - najít dozorce z koncentračního tábora, který ho kdysi ponížil. Cheyenne se rozhodne, že tento úkol dotáhne do konce, snad kvůli pomstě a snad i proto, že si potřebuje vyřešit, jak to s jejich vztahem vlastně bylo.

Sean Penn jako bývalá hvězda
Spojení témat holokaustu a posmutnělého bloudění životem bývalé rockové hvězdy je natolik divné, až je to dobré. Samotný scénář ale nezaručuje, že z kina neodejdete předčasně. Ten by snad mohl být i méně zdlouhavý. Pomáhá mu ovšem dobrá hudba Davida Byrna ve spojení s opulentní kamerou, která se pase na rozeklané americké přírodě i městských prostorech. A celá dvouhodinová anabáze stojí především na výkonu hlavního představitele - Seana Penna.
Alice a Ozzy v jednom
Herec jakoby se inspiroval v Alice Cooperovi a hlavně v Ozzy Osbournovi s jeho zmatenými opožděnými reakcemi, přerušovanou mluvou, roztřesenýma rukama a pořádně „jetou“ tváří bývalého feťáka. Když si padesátiletý chlap dělá make-up jako rockové skupiny v 70. letech a tuží si na hlavě jakýsi punkový účes z nepřirozeně nabarvených vlasů, začne vás dojímat, slabší jedince možná i k slzám...
Cheyenne navíc není hlupák. I přes dráhu alkoholika, kterou jednou zmíní, mu zůstalo dost mozkových buněk, aby přemýšlel o svém osudu. Při setkání s cizinci v motelech trousí různá depresivní moudra a nejvíce se odhalí při setkání s muzikantem Davidem Byrnem, když přizná, že nedokázal nic pořádného. Nebyl umělcem, ale jen někým, kdo vydělával na popových hitech pro depresivní teenagery. Dva z nich se údajně pod vlivem jeho hudby zabili, což si nikdy neodpustil.
Momenty existenciální krize se prolínají s dobrodružnou liní (hledání nacisty Langa) a nemainstreamovým černým humorem, vycházejícím ze zoufalství hlavní postavy, která má sice depresi, ale současně je svým způsobem poťouchlá a ráda si z lidí utahuje.